POVINNOSTI ZAMĚSTNAVATELE PŘI PROVOZOVÁNÍ SILNIČNÍ DOPRAVY

Nebezpečí
Povinnosti provozovatele vozidel (zaměstnavatele)
Povinnosti zaměstnavatele dle nařízení vlády č. 168/2002 Sb.
Pracovní režim řidičů
Technické prohlídky vozidel
Odborná způsobilost řidičů a školení řidičů
Zdravotní způsobilost řidičů
Přeprava nebezpečných věcí
Některé informace, nikoli bezpečnostní, které by se mohly řidičům hodit

1. Nebezpečí

Při provozování silniční dopravy dochází k různým nebezpečným událostem, situacím a ohrožením a vzniku pracovních úrazů, jde zejména o tyto rizikové faktory: 

dopravní nehody (v důsledku informačního přetížení řidiče v hustém silničním provozu, velkého množství podnětů, komplikovanosti řešení dopravních situací, dopravní nekázni řidičů pod.),
snížení kapacity pozornosti řidiče, proměnlivost pozornosti během řízení vozidla,
kontakt, srážka vozidla s osobou, s jiným vozidlem nebo pevnou překážkou - dopravní nehody jako např.:
srážka vozidel (čelní, z boku, ze zadu), náraz vozidla na překážku, převrácení vozidla, sjetí vozidla mimo vozovku,
najetí, přejetí, zachycení, přiražení a sražení osoby vozidlem, přiražení nebo přitlačení osoby vozidlem k části stavby či jiné pevné konstrukci;
ohrožení vyplývající z nevyhovujícího zdravotního stavu řidičů,
ohrožení vyplývající z únavy řidiče (mikrospánek, nesoustředěnost),
chyba řidiče při řízení vozidla,
různá zranění a úrazy a věcné škody vznikající na provozovaných vozidlech,
pád části vozidla, ztráta stability vozidla a jeho části při nouzových opravách mimo autodílnu,
přiražení nebo přitlačení  osoby vozidlem  k části  stavby či  jiné pevné konstrukci či překážce při vjíždění do zúžených prostor, do vrat, při couvání, otáčení apod.,
zranění osoby samovolným pohybem vratových křídel,
zasažení  pracovníka materiálem a předměty při otevření bočnic a zadního čela, pád materiálu  z korby sklápěčky,  ložné plochy valníku,
zranění nohy při sestupování a méně často při nastupování do kabiny řidiče,
pád z vozidla nebo stroje při čistění a údržbě na zvýšených místech a při plachtování,
zranění nohy a pod. při sestupování a při seskoku z ložné plochy vozidla,
chybné a neodborné jednání řidiče a odpovědných zaměstnanců v souvislosti s neznalostí předpisů a rizik,
zřícení, zasypání vozidla na staveništi, v terénu,
vyjetí vozidla mimo staveništní komunikaci (pád, zřícení vozidla),
 smyk vozidla na znečištěné vozovce,  odstřelení kamenů, kamenných zrn na vozovce pneumatikami vozidel,
pád  naloženého materiálu,
přejetí, přiražení osoby při připojování a odpojování vozidel,
nežádoucí rozjetí a pohyb odstaveného vozidla,
nechtěné, nežádoucí odpojení přívěsu, návěsu, připojeného vozidla, stroje apod.,
přiražení nebo přitlačení  osoby vozidlem  při nouzovém (atypickém) startování.

2. Povinnosti provozovatele vozidel (zaměstnavatele)

Provozovatel je povinen zejména:

před přidělením vozidla řidiči a před jeho převedením na jiný druh a typovou řadu provést jeho seznámení s návodem výrobce pro jeho obsluhu a přesvědčit se o jeho schopnostech s ohledem na jeho pracovní zařazení [tzn. např. ověření, zda splňuje zdravotní a kvalifikační předpoklady, zda absolvoval předepsaná školení; má-li vozidlo nějaké přídavné zařízení (např. hydraulickou ruku, zvedací čelo), zda byl s jeho obsluhou seznámen apod]. Poznámka : tento požadavek stanovil  § 7 již neplatné vyhlášky č. 213/1991 Sb., nicméně je vhodné  i v současné době tuto povinnost naplňovat a vyjádřit ji ve zpracovaném místním provozním bezpečnostním předpisu, vypracovaném ve smyslu § 3 nařízení vlády č. 168/2002 Sb., totéž platí i  povinností stanovených následujícími písmeny,
zajistit údržbu a čištění svých dopravně provozních prostor, opatřit veřejně přístupné účelové komunikace příslušným dopravním značením (viz § 77 odst. 2 zákona        č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), vyžadují-li to okolnosti (např. nečekaná změna dopravní situace v prostorách jeho firmy), podrobně seznámit vjíždějící řidiče s touto situací,
vytvořit taková technická a organizační opatření na svých pracovištích kde dochází k opakovanému couvání nebo otáčení vozidel, aby se zabránilo vstupu osob do ohroženého prostoru,
pro zvýraznění zúžených vjezdů a výjezdů (tj. takových, u nichž je mezera mezi obrysem nejširšího projíždějícího vozidla a hranou vjezdu menší než 25 cm - po obou stranách) zajistit jejich označení šikmými žlutými a černými pruhy tak, aby byl vytvořen žádoucí optický efekt “zužování”,
v případě, že provozuje vozidla s plynovým pohonem (nebo je opravuje) vypracovat havarijní plán pracoviště pro případ úniku plynu z plynových zařízení vozidel; za tímto účelem musí opatřit tato pracoviště indikátory, které zajistí optickou a akustickou signalizaci výskytu plynu při dosažení 25 % dolní meze výbušnosti - viz i požadavek nařízení vlády č. 406/2004 Sb.,
opravy vozidel (s výjimkou drobných oprav) provádět na plochách k tomu určených;
odstavení a dlouhodobé stání vozidel zajišťovat mimo veřejně přístupné pozemní komunikace, v prostorách k tomu určených.

3. Povinnosti zaměstnavatele dle nařízení vlády č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky

Zaměstnavatel má následující povinnosti:
při provozování dopravy dopravními prostředky organizovat práci a stanovit a provádět pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti a aby zaměstnanci  nebyli ohroženi dopravou na pracovištích,
při provozování dopravy dopravními prostředky organizovat práci zaměstnanců v souladu s nařízením vlády č. 168/2002 Sb.,   s příslušnými dopravními předpisy (například zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů), návodem dodaným výrobcem pro provoz a používání dopravních prostředků a místním provozním bezpečnostním předpisem, kterým zaměstnavatel stanoví pracovní a technologické postupy pro bezpečné provozování dopravy, bezpečnost provádění jednotlivých pracovních operací s ohledem na zvláštnosti pracoviště a pracovní prostředí, na možné ohrožení zaměstnanců povětrnostní situací a na pravidla dorozumívání mezi zaměstnanci při pracovních operacích,
vypracovat „místní provozní bezpečnostní předpis“ upravující pracovní a technologické postupy při provozování dopravy, způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování silniční dopravy a při provozování silniční zajistit (dle přílohy č. 1 k nařízení vlády                č. 168/2002 Sb.),
stanovit způsob organizace práce a pracovních postupů při provozování silniční dopravy, obsluze, opravách, kontrole a údržbě dopravních prostředků a pracovních činností, při nichž se používají dopravní prostředky tak, aby byly určeny prostory pro bezpečné nakládání a vykládání přepravovaného nákladu a určen zaměstnanec, který řídí a koordinuje tuto činnost,
vydat organizační pokyny pro vykládku a nakládku zvláště těžkých nebo rozměrných nákladů a pro připojování a odpojování dopravních prostředků; zajistit dostatečný počet zaměstnanců pro tyto činnosti a před zahájením prací určit způsob jejich dorozumívání,
zajistit, aby bylo pracoviště mimo pozemní komunikace v případě potřeby vyznačeno výstražnými tabulkami, dopravními značkami, případně nahrnutím zeminy tam, kde hrozí nebezpečí zřícení nebo zasypání dopravního prostředku, a za snížené viditelnosti byla nebezpečná místa v terénu opatřena světly, odrazkami nebo odrazovými deskami,
zajistit, aby v případě, že to vyžadují okolnosti, byl zaměstnanec při pohybu na pracovišti mimo pozemní komunikace seznámen s místními provozními podmínkami,
zajistit, aby zaměstnanec neodstavoval dopravní prostředek na nevhodném místě z hlediska bezpečnosti práce, zejména v ochranném pásmu inženýrských sítí (viz energetický zákon č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů ) a nevjížděl na místa, kde povrch terénu není dostatečně pevný, široký a sjízdný,
zajistit, aby zaměstnanec používal při výstupu na ložnou plochu dopravního prostředku, při sestupu z ní a při plachtování žebřík nebo jiné vhodné zařízení,
zabezpečit, aby  zaměstnanec prováděl  bezpečné otáčení nebo couvání za pomoci dalšího zaměstnance, vyžadují-li to okolnosti, zejména nedostatečný rozhled nebo terén mimo pozemní komunikace,
zajistit, aby  zaměstnanec prováděl kontrolu spojení a kontrolu zajištění závěsného zařízení dopravního prostředku při připojování dopravního prostředku a po odpojení prováděl kontrolu odpojení a zajišťoval rozpojené dopravní prostředky proti samovolnému pohybu,
zajistit, aby  zaměstnanec  používal při odstraňování poruch, ke kterým došlo během jízdy na pozemních komunikacích a kdy je nutno na ně vstoupit, výstražné vesty s vysokou viditelností vyhovující požadavkům ČSN EN 471 (83 2810),
u zaměstnance, který řídí dopravní prostředek a na kterého se nevztahuje zvláštní právní předpis, zajistit,  aby nepřekročil maximální dobu řízení, která činí  4,5 hodiny; za dobu řízení se považuje i přerušení řízení na dobu kratší než 15 minut. Nejpozději po uplynutí maximální doby řízení musí být řízení přerušeno bezpečnostní přestávkou v trvání nejméně 30 minut, nenásleduje-li nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami nebo nepřetržitý odpočinek v týdnu. Bezpečnostní přestávka může být rozdělena do dvou částí v trvání nejméně  15 minut zařazených do doby řízení (zvláštní předpis viz.  zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 475/2001 Sb., o pracovní době a době odpočinku zaměstnanců s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou v dopravě   - poznámka: k 1.1.2007 zrušen – viz i část pracovní režim řidičů - stejně tak jako dále budou zdůrazněny i požadavky dále uvedených písmen n) a o),
zajistit, aby řidič  během bezpečnostní přestávky nevykonával žádnou činnost vyplývající z jeho pracovních povinností, kromě dozoru na vozidlo a jeho náklad  (bezpečnostní přestávky a přestávky na jídlo a oddech se mohou slučovat; přestávky se neposkytují na začátku a na konci pracovní doby),
zajistit, aby řidič vedl v listinné formě nebo technickým zařízením denní evidenci o době řízení dopravního prostředku a o čerpání bezpečnostních přestávek.

4. Pracovní režim řidičů

Délka pracovní doby pro zaměstnance je obecně upravena zákoníkem práce a činí nejvýše 40 hodin týdně. Tato doba může být prodloužena při přesčasové práci.

Pracovní režim řidičů  je upraven v dále citovaných předpisech:

Nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě (platnost od 1. ledna 2007) – vydáno v souvislosti se zrušením zákona č. 475/2001 Sb.

Znění nařízení vlády přineslo  řadu podstatných novinek, z kterých upozorňujeme:

Důvodem pro vydání tohoto nařízení vlády byly nejen některé negativní poznatky praxe za platnosti zákona č. 475/2001 Sb., ale i nutnost reakce České republiky na nové předpisy v rámci Evropského společenství [Směrnice Evropského parlamentu a Rady č.2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003, o některých aspektech úpravy pracovní doby, Směrnice Evropského parlamentu a Rady  2002/15/ES ze dne 11. března 2002, o úpravě pracovní doby osob vykonávajících mobilní činnost v silniční dopravě a Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 561/2006  ze dne 15. března 2006, o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy].

Nařízení se nevztahuje  na všechny zaměstnance pracující v dopravě, ale jen na ty, jejichž zaměstnavatel provozuje dopravu a jsou vyjmenováni v § 100 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., ve znění zákona č. 585/2006 Sb. Jedná se o následující řidiče:

členy osádky nákladního automobilu nebo autobusu v silniční dopravě podle přímo použitelného předpisu ES [čl. 2 odst. 1 a 2 a čl. 3  č. 561/2006], kterými jsou řidiči, pomocníci řidiče a průvodčí,
zaměstnance údržby pozemních komunikací [zákon č. 13/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů], kteří zajišťují sjízdnost dálnic, sjízdnost a schůdnost silnic a místních komunikací
zaměstnance drážní dopravy na dráze celostátní, regionální a vlečce [§ 3 odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 266/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů; § 1 písm. p) vyhlášky č. 173/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů], kteří zabezpečují a obsluhují dráhu, organizují drážní dopravu, nebo se podílejí na zajišťování nebo provozování drážní dopravy, nebo řídí nebo doprovázejí drážní vozidlo nebo zajišťují jeho provozuschopnost,
zaměstnance městské hromadné dopravy [§ 2 písm. c) vyhlášky č. 175/2000 Sb.], kteří jsou členy osádky autobusu, kteří organizují silniční městskou dopravu, a zaměstnanci drážní dopravy na dráze tramvajové, trolejbusové, lanové a na dráze speciální (metro)     [§ 1 odst. 1 písm. a) a § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů] a členy osádky autobusové linkové osobní dopravy, u které délka žádného ze spojů nepřesáhne 50 km.

V tomto  nařízení se rozumí

pracovní dobou člena osádky nákladního automobilu nebo autobusu doba řízení vozidla, nakládka a vykládka, kontrola a dohled nad cestujícími při nastupování do autobusu nebo vystupování z autobusu, čištění a prohlídka vozidla, sledování nakládky a vykládky, práce, kterou se zajišťuje bezpečnost vozidla, nákladu nebo cestujících, technická údržba vozidla, administrativní práce spojené s řízením vozidla a nezbytná jednání před správními orgány související s plněním pracovních úkolů; doba, kdy je člen osádky nákladního automobilu nebo autobusu připraven na pracovišti k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele, zejména čekání na nakládku a vykládku, jejíž doba není předem známa,
pracovní pohotovostí podle § 78 písm. h) zákoníku práce člena osádky nákladního automobilu nebo autobusu také doba, během níž člen osádky nákladního automobilu nebo autobusu doprovází vozidlo přepravované trajektovou lodí [§ 2  odst. 7 zákona č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě, ve znění pozdějších předpisů] nebo vlakem, čekací doby na hranicích a čekací doby z důvodu zákazu jízdy a doba strávená řidičem  za jízdy na sedadle spolujezdce nebo na lehátku; tato doba není považována za dobu nepřetržitého odpočinku mezi směnami a v týdnu,
pracovní pohotovostí podle § 78 odst. 1 písm. h) zákoníku práce také doba čekání člena osádky autobusu mezi spoji ve veřejné linkové osobní dopravě v rámci linky časově a místně určené jízdním řádem,
zaměstnancem pracujícím letmo zaměstnanec drážní dopravy, jemuž zaměstnavatel nemůže, vzhledem k podmínkám provozu, vypracovat v rámci nerovnoměrně rozvržené pracovní doby písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním zaměstnance nejpozději dva týdny před začátkem období, v němž je pracovní doba nerovnoměrně rozvržena,
režijní jízdou doba potřebná pro přemístění zaměstnance ze sjednaného místa výkonu práce do jiného místa výkonu práce před jeho začátkem nebo doba potřebná pro přemístění z místa výkonu práce do jiného místa výkonu práce v jeho průběhu nebo doba potřebná k přemístění z místa  výkonu práce do sjednaného místa výkonu práce po skončení pracovního výkonu,
zaměstnancem pracujícím v noční době člen osádky nákladního automobilu nebo autobusu a zaměstnanec zajišťující údržbu dráhy speciální (metro) [§ 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů] v městské hromadné dopravě, který vykonává práci během noční doby v rámci 24 hodin po sobě jdoucích,
týdnem člena osádky nákladního automobilu nebo autobusu období mezi 0.00 hodinou v pondělí a 24.00 hodinou v neděli,
zimním obdobím období od 1. listopadu kalendářního roku do 31. března následujícího kalendářního roku.

V dalších částech nařízení vlády je upravena pracovní doba a doba odpočinku zaměstnanců v dopravě

Člen osádky nákladního automobilu nebo autobusu v silniční dopravě
 
Pracovní doba

Pracovní doba  doby člena osádky nákladního automobilu nebo autobusu v silniční dopravě  ve všech pracovněprávních vztazích (základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr) může ve svém souhrnu činit nejvýše  48 hodin týdně.

Každý zaměstnavatel písemně požádá člena osádky nákladního automobilu nebo autobusu v silniční dopravě stejnopis evidence pracovní doby [§ 96 odst. 2 zákoníku práce] odpracované u jiného zaměstnavatele.

Pracovní dobu je možné prodloužit až na 60 hodin, pokud  její průměr bez práce přesčas  nepřesáhne stanovenou týdenní pracovní dobu [§ 79 zákoníku práce] za období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích.

Délka směny může činit nejvýše 13 hodin. Délka směny zaměstnance pracujícího v noční době může činit nejvýše 10 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích.

Evidenci pracovní doby a doby pohotovosti  [§ 96 odst. 1 zákoníku práce] člena osádky nákladního automobilu nebo autobusu v silniční dopravě uchovává zaměstnavatel po dobu nejméně 2 let po skončení jednotlivých kalendářních roků.
Nepřetržitý odpočinek mezi směnami
Zaměstnavatel poskytne členu osádky nákladního automobilu nebo autobusu v silniční dopravě  nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami podle  přímo použitelných předpisů ES [čl. 4 písm. g),  čl. 8 a čl. 9 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 561/2006]. Za podmínek stanovených v přímo použitelném předpisu ES  [čl. 2 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 561/2006] poskytne zaměstnavatel členu osádky nákladního automobilu nebo autobusu v silniční dopravě nepřetržitý odpočinek mezi směnami podle mezinárodní smlouvy vyhlášené ve Sbírce zákonů [ čl. 8 a 9 Dohody AETR].
Nepřetržitý odpočinek v týdnu
Zaměstnavatel poskytne členu osádky nákladního automobilu nebo autobusu  v silniční dopravě  nepřetržitý odpočinek v týdnu podle  přímo použitelného předpisu ES [čl. 4 písm. h), čl. 8 a čl. 9 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 561/2006]. Za podmínek stanovených v přímo použitelném předpisu ES [čl. 2 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 561/2006] poskytne zaměstnavatel členu osádky nákladního automobilu nebo autobusu v silniční dopravě nepřetržitý odpočinek v týdnu  podle mezinárodní smlouvy vyhlášené ve Sbírce zákonů [čl. 8 a 9 Dohody AETR].
Přestávka v práci
Zaměstnavatel poskytne členu osádky nákladního automobilu nebo autobusu nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce  přestávku na jídlo a oddech v trvání nejméně 45 minut, pokud je  pracovní doba zaměstnance delší než 9 hodin.

Zaměstnanec údržby pozemních komunikací

Pracovní doba

Zaměstnavatel  rozvrhne pracovní dobu tak, aby pracovní doba zaměstnance údržby pozemních komunikací v jednotlivých týdnech v zimním období a při likvidaci důsledků povětrnostní situace [§ 26 odst. 5 zákona č. 13/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů] nepřekročila 60 hodin a za vyrovnávací období [§ 83 odst.1 zákoníku práce] nepřesáhla stanovenou týdenní pracovní dobu [§ 79 zákoníku práce].

Délka směny v zimním období a při likvidaci důsledků povětrnostní situace  může činit nejvýše 16 hodin.
Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami

Zaměstnavatel rozvrhne pracovní dobu zaměstnanci údržby pozemních komunikací v zimním období nebo při likvidaci důsledků povětrnostní situace tak, aby měl mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 11 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích.

Zaměstnavatel může v zimním období nebo při likvidaci důsledků povětrnostní situace zkrátit zaměstnanci údržby pozemních komunikací nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami až na 6 hodin nebo, pokud byla předchozí směna kratší než 6 hodin, až na dobu trvání této směny, nejméně však na dobu 3 hodin. Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami může být zkrácen za podmínky, že následující odpočinek bude prodloužen o dobu zkrácení tohoto odpočinku.
Nepřetržitý odpočinek v týdnu
Zaměstnavatel v zimním období nebo při likvidaci důsledků povětrnostní situace rozvrhne pracovní dobu zaměstnanci údržby pozemních komunikací tak, že doba nepřetržitého odpočinku v týdnu během každého období sedmi po sobě jdoucích kalendářních dnů bude alespoň 24 hodin s tím, že za období   3 týdnů bude tento odpočinek činit celkem alespoň 105 hodin.

Zaměstnanec drážní dopravy

Pracovní doba
Zaměstnavatel rozvrhne  pracovní dobu zaměstnance drážní dopravy na dráze celostátní, regionální a vlečce tak, aby délka směny nepřesáhla 13 hodin. V případě, že součástí pracovní doby je režijní jízda, může délka směny činit nejvýše  15 hodin. Režijní jízda zaměstnance  drážní dopravy na dráze celostátní, regionální a vlečce se započítává do pracovní doby.
Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami
Zaměstnavatel  rozvrhne pracovní dobu tak, aby zaměstnanec drážní dopravy na dráze celostátní, regionální a vlečce měl mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 11 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. Odpočinek může být zkrácen až na 6 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích za předpokladu, že zaměstnavatel zajistí zaměstnanci možnost spánku na lůžku. Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami může být zkrácen za podmínky, že následující odpočinek bude prodloužen o dobu zkrácení tohoto odpočinku.

Zaměstnanec městské hromadné dopravy

Pracovní doba
Délka stanovené týdenní pracovní doby zaměstnance městské hromadné dopravy, který pracuje v nepřetržitém pracovním režimu,  může činit nejvýše 40 hodin týdně. Délka směny zaměstnance včetně případné režijní jízdy může činit nejvýše 13 hodin. Délka směny zaměstnance  pracujícího v noční době může činit nejvýše 10 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. Režijní jízda zaměstnance se započítává do  pracovní doby.
Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami
Zaměstnavatel rozvrhne pracovní dobu tak, aby zaměstnanec městské hromadné dopravy měl mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 11 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích.
Odpočinek  může být:
zkrácen až na 9 hodin nejvýše třikrát v týdnu za podmínky, že v následujícím týdnu bude prodloužen o dobu předchozího zkrácení,
během 24 hodin po sobě jdoucích výjimečně rozdělen na dvě nebo tři části ve dnech, v nichž není zkrácen podle písmena a), přičemž musí jedna část činit alespoň 8 hodin a nepřetržitý odpočinek musí být prodloužen z 11 hodin na alespoň 12 hodin.
Nepřetržitý odpočinek v týdnu
Zaměstnavatel rozvrhne pracovní dobu zaměstnanci městské hromadné dopravy tak, že doba nepřetržitého odpočinku v týdnu během každého období sedmi po sobě jdoucích kalendářních dnů bude alespoň 24 hodin s tím, že za období 3 týdnů bude tento odpočinek činit celkem alespoň 105 hodin.
Bezpečnostní přestávka
Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby doba řízení zaměstnance městské hromadné dopravy byla nejdéle po 4 hodinách řízení přerušena bezpečnostní přestávkou v trvání nejméně 30 minut, nenásleduje-li nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami nebo nepřetržitý odpočinek v týdnu. Tato  přestávka může být rozdělena do několika přestávek v trvání nejméně 10 minut.
***
Pracovní režim řidičů je dále upraven v § 3 odst. 1 písm. b)  a e) zákona č.111/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který stanoví, že tuzemský dopravce je povinen:
b) v souladu s přímo použitelným předpisem Evropských společenství ( čl. 2 NV 3820/85) Poznámka: Ministerstvo dopravy vykládá, že když platnost tohoto nařízení byla ukončena, postupuje se podle následnického předpisu, tj. NEP a R č. 561/2006) zajistit, aby řidiči dodržovali ustanovení týkající se doby řízení, doby bezpečnostních přestávek a doby odpočinku, pokud pro určité kategorie vozidel prováděcí právní předpis anebo mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu, nestanoví v souladu s přímo použitelným předpisem Evropských společenstvíčl.2 NV 3820/85) doby řízení, doby bezpečnostních přestávek a doby odpočinku jinak,
 
e) v mezinárodní dopravě zajistit, aby najaté vozidlo bylo používáno pouze za předpokladu, že je najato bez řidiče, vozidlo řídí dopravce sám nebo jeho zaměstnanec, a aby ve vozidle byla při jeho provozu smlouva o nájmu s uvedením registrační značky najatého vozidla a pracovní smlouva řidiče, pokud není řidič zároveň dopravcem.

Z vyhlášky č. 478/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 55/2003 Sb. (viz § 3):

Ve vnitrostátní silniční dopravě prováděné:

vozidly určenými pro přepravu nákladu, jejichž užitečná hmotnost nepřesahuje       3,5 t nebo celková hmotnost 6 t,
vozidly pro přepravu cestujících, která podle druhu své konstrukce a svého vybavení jsou určena pro přepravu    nejvýše 9 osob včetně řidiče,
vozidly používanými pro přepravu cestujících v linkové dopravě, jestliže délka žádného ze spojů nepřesahuje 50 km,
vozidly jejichž nejvyšší dovolená rychlost nepřesahuje 30 km.h-1,
vozidly používanými nebo řízenými civilní obranou a požárními sbory,
vozidly používanými pro zvláštní účely a to k údržbě a opravám kanalizačních sítí, rozvodů vody, plynu a elektřiny, údržbě a kontrole silnic, odvozu a likvidaci odpadků, pro telefonní a telegrafní služby, přepravu pošty, pro rozhlasové a televizní vysílání a k detekci rozhlasových a televizních vysílačů a přijímačů,
vozidly používanými za mimořádných okolností nebo při záchranných akcích,
specializovanými vozidla používanými pro lékařské účely,
vozidly přepravujícími cirkus a lunapark,
speciálními havarijními vozidly,
vozidly používanými při silničních jízdních zkouškách pro účely vývoje, opravy nebo údržby a novými nebo přestavěnými vozidly, která ještě nebyla uvedena do provozu,
vozidly používanými pro svoz mléka nebo zásobování potravinami na pravidelných trasách
dopravce zajistí pro organizaci práce řidičů dodržování doby řízení vozidla, bezpečnostních přestávek a dob odpočinku následně:

celková doba řízení mezi dvěma denními odpočinky nebo mezi jedním denním odpočinkem a jedním týdenním odpočinkem nesmí přesáhnout 10 hodin; za dobu řízení se považuje doba vlastního řízení včetně přerušení řízení na dobu kratší než 10 minut;
celková doba řízení nesmí překročit 100 hodin v období dvou po sobě následujících týdnů;
v průběhu každých 24 hodin musí mít řidič odpočinek nejméně 8 za sebou následujících hodin. Odpočinek smí být výjimečně čerpán ve dvou oddělených částech během 24 hodin, přičemž jedna z těchto částí musí trvat nejméně 6 za sebou následujících hodin a to nevýše 2 x v kalendářním týdnu. V takovém případě se minimální trvání doby odpočinku musí prodloužit na  10 hodin;
v městské autobusové dopravě musí mít řidič bezpečnostní přestávku nejméně 30 minut po čtyřech hodinách řízení. Tuto bezpečnostní přestávku je možno nahradit nejméně desetiminutovými přestávkami, které v souhrnu budou činit 30 minut. Ve vnitrostátní silniční dopravě prováděné ostatními vozidly musí mít řidič bezpečnostní přestávku stanovenou vyhláškou č. 213/1991 Sb. (v současné době podle nařízení vlády č. 168/2002 Sb.);
nepřetržitý týdenní odpočinek řidiče upravuje § 92 zákoníku práce a nařízení vlády   č. 108/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů  - [toto NV zrušeno – problematika upravena přímo zákoníkem práce]. 
Poznámka: Velice brzy by měla vyjít novelizace předpisu – zde budou zásadní rozdíly !!!!

Stručně k pracovnímu  režimu podle Dohody AETR

Při mezinárodní dopravě stanoví pracovní režim řidičů Dohoda AETR. Zde je maximální denní doba řízení stanovena na 9 hodin, dvakrát týdně může být prodloužena na 10 hodin. Je zde stanovena týdenní doba řízení v délce 56 hodin, 14 - ti denní pak 90 hodin. Maximální přípustná doba řízení je podle poslední úpravy stanovena na 4,5 hodiny, po této době následuje bezpečnostní přestávka v délce 45 minut (nebyla-li aplikována dělená bezpečnostní přestávka při nejkratší započitatelné době 15 minut). Dále je tímto předpisem stanovena minimální denní doba odpočinku před vlastním řízením, a to v případech jednoho nebo dvou řidičů, a dále týdenní doba odpočinku.

Pracovní režim pro některé řidiče upravuje dále příloha č. 1 bod 3. nařízení vlády         č. 168/2002 Sb.

Pro řidiče, na kterého se nevztahují ustanovení  výše citovaných zákonů č. 111/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů,  a č. 475/2001 Sb.  - v současné době nařízení vlády č. 589/2006 Sb.), je jeho zaměstnavatel povinen zajistit:

aby nepřekročil maximální dobu řízení, která činí 4,5 hodiny; za dobu řízení se považuje i přerušení řízení na dobu kratší než 15 minut. Nejpozději po uplynutí maximální doby řízení musí být řízení přerušeno bezpečnostní přestávkou /tak,   jak stanoví § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 309/2006 Sb./ v trvání nejméně 30 minut, nenásleduje-li nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami nebo nepřetržitý odpočinek v týdnu. Bezpečnostní přestávka může být rozdělena do dvou částí v trvání nejméně 15 minut, zařazených do doby řízení,
během bezpečnostní přestávky nevykonával žádnou činnost vyplývající z jeho pracovních povinností, kromě dozoru na vozidlo a jeho náklad. Bezpečnostní přestávky na jídlo a oddech se mohou slučovat; přestávky se neposkytují na začátku a na konci pracovní doby,
vedl v listinné formě nebo technickým zařízením denní evidenci o době řízení dopravního prostředku a o čerpání bezpečnostních přestávek.  

Nařízení Rady 3820/85
Po vstupu ČR do EU   začaly se na  naše řidiče legislativně  vztahovat jednotlivá ustanovení Nařízení Rady č. 3820/85 o harmonizaci určitých sociálních právních předpisů v silniční dopravě. De fakto  se však nic nezměnilo – ustanovení tohoto nařízení jsou  prakticky shodná s čl. 6 – 11 Dohody AETR.

Nařízení Rady č. 561/2006
Obdoba NR č. 3820/85, začalo platit 11. dubna 2007.

5. TECHNICKÉ PROHLÍDKY VOZIDEL

Technické prohlídky a měření emisí vozidel upravuje zákon č. 56/2001 Sb.,  ve znění pozdějších předpisů. Na pozemních komunikacích lze provozovat pouze takové silniční vozidlo, které je technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích podle citovaného zákona. Provozovatel silničního vozidla je povinen toto udržovat v řádném technickém stavu podle pokynů pro obsluhu a údržbu stanovených výrobcem. Technický stav vozidel v provozu na pozemních komunikacích je oprávněna kontrolovat Policie ČR.

Provozovatel silničního vozidla je povinen přistavit silniční vozidlo k pravidelné technické prohlídce a silniční motorové vozidlo k pravidelnému měření emisí v následujících lhůtách (§ 40 zákona):

osobní automobil, nákladní automobil, jehož celková hmotnost nepřevyšuje 3 500 kg, motocykl, přípojné vozidlo, jehož přípustná hmotnost nepřevyšuje 3 500 kg, kromě nebrzděného přívěsu, jehož celková hmotnost nepřevyšuje 750 kg, nejpozději ve lhůtě čtyř let po prvním zápisu silničního vozidla do registru silničních vozidel (dále jen "zaregistrování silničního vozidla") a potom pravidelně nejpozději ve lhůtách dvou let,
nákladní automobil,jehož přípustná hmotnost převyšuje 3 500 kg, speciální automobil, autobus, silniční vozidlo s právem přednostní jízdy, cvičné silniční vozidlo autoškoly, vozidlo taxislužby, vozidlo půjčovny automobilů určené k nájmu, kromě nebržděného přívěsu, jehož celková hmotnost nepřevyšuje 750kg, přípojné vozidlo, jehož přípustná hmotnost převyšuje 3 500 kg, nejpozději ve lhůtě jednoho roku po zaregistrování silničního vozidla a potom pravidelně nejpozději v jednoročních lhůtách,
nebržděný přívěs, jehož celková hmotnost nepřevyšuje 750 kg,motocykl, jehož  zdvihový objem pístového spalovacího motoru pohonu silničního vozidla nepřevyšuje 50 cm3 nebo jehož nejvyšší konstrukční rychlost nepřevyšuje              50 km. h -1, s výjimkou motocyklu opatřeného šlapadly, nejpozději ve lhůtě šest let po zaregistrování silničního vozidla a potom pravidelně nejpozději ve lhůtách čtyř let.
Technické prohlídky zemědělských nebo lesnických traktorů a jejich přípojných vozidel se konají nejpozději ve lhůtě čtyř let po jejich prvním zaregistrování v registru silničních vozidel a potom pravidelně nejpozději ve lhůtách čtyř let; technická prohlídka a měření emisí může být provedena v místě určeném příslušným obecním úřadem s rozšířenou pravomocí mobilním způsobem (viz. § 79 odst. 3 a 4 zákona    č. 56/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Rozsah a způsob provádění technických prohlídek (tzn. zjištění, zda technický stav a činnost ústrojí a částí vozidla je bez závad nebo vykazuje závady) a měření emisí (tzn. kontrola technického stavu částí silničního motorového vozidla, motoru a příslušenství ovlivňujícího tvorbu škodlivých emisí ve výfukových plynech, změření hodnot parametrů a vlastností popisujících emisní chování silničního motorového vozidla, jejich seřízení a případné odstranění zjištěných závad, podmínky pro hodnocení výsledku technické prohlídky a měření emisí, způsob vyznačování technických prohlídek a měření emisí a náležitosti dokladu o technickém stavu silničního vozidla a dokladu o měření emisí stanoví uvedený zákon a dále jeho prováděcí vyhláška č. 302/2001 Sb., o technických prohlídkách a měření emisí vozidel, ve znění pozdějších předpisů

6. ODBORNÁ ZPŮSOBILOSTI ŘIDIČŮ A ŠKOLENÍ ŘIDIČŮ

Na pozemních komunikacích smí řídit vozidla jen osoby mající platný řidičský průkaz. Řidiči, kteří přepravují nebezpečné věci, musí projít specializovaným školením pro tyto přepravy (Dohoda ADR -  konkrétně kapitola 8.2  sdělení   č. 14/2007 Sb.m.s. -  Požadavky na školení osádky vozidla). Na kvalifikaci úzce navazuje problematika zdokonalování odborné způsobilosti řidičů a bezpečnostní školení.
Zdokonalování a školení řidičů upravují tyto předpisy:
zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, ve znění pozdějších předpisů,
v obecné rovině zákoník práce.

Ad a) Podle § 46 zákona č. 247/2000 Sb., ve znění pozdějších  předpisů, se odborná způsobilost řidičů zdokonaluje školením zaměřeným na znalost právních předpisů na úseku dopravy, zejména pravidel provozu na pozemních komunikacích, teorie řízení a zásad bezpečné jízdy, ochrany životního prostředí před škodlivými důsledky provozu vozidel na pozemních komunikacích, zdravotnické přípravy, ovládání a údržby vozidel, přepravy nebezpečných látek a věcí, dodržování povinností osádek vozidel v nákladní přepravě a na další otázky, jejichž znalost ovlivňuje chování řidiče v provozu na pozemních komunikacích. Přezkoušení se provádí zkušebním testem pro zkoušku z odborné způsobilosti a úspěšně jej složí ten, kdo ze 100 %, tj. 65 možných bodů, dosáhne alespoň 80 %,  tj. 52 bodů.  Za správně zodpovězené otázky se považují otázky, u nichž byly vybrány a označeny pouze všechny správné odpovědi. U řidičů mladších 21 let se dále provádí  praktická zkouška dovedností v ovládání vozidla v délce trvající nejméně 15 minut. Toto zdokonalovací školení řidičů je oprávněna provádět osoba, která splňuje podmínky podle § 21 odst. 1 a 2 citovaného zákona.

Zdokonalování odborné  způsobilosti řidičů  v rozsahu 16 hodin  ročně  a  přezkoušení  jednou  za  tři  roky  je povinna se (dle § 48 zákona č. 247/2000 Sb. ve znění pozdějších  předpisů) zúčastnit osoba, která řídí:

motorové  vozidlo  vybavené  zvláštním  výstražným zařízením se zvláštním světelným zařízením modré barvy,
vozidlo taxislužby,
nákladní  vozidlo, speciální  vozidlo a  jízdní soupravu,  mimo takové jízdní  soupravy, jejíž součástí  je jako tažné  vozidlo zemědělský  nebo  lesnický  traktor,  pokud  největší  povolená hmotnost vozidel nebo jízdní soupravy převyšuje 7 500 kg,
vozidlo pro přepravu více jak 9 cestujících včetně řidiče.

Povinnost  školení a přezkoušení se  netýká řidiče, který provádí silniční dopravu soukromé  povahy, pokud není prováděna za úplatu. Řidičům  uvedeným,  kteří   úspěšně absolvovali    zdokonalování     odborné    způsobilosti    řidičů a přezkoušení,  vydá  obecní  úřad  obce  s  rozšířenou působností příslušný  podle bydliště  řidiče osvědčení  profesní způsobilosti řidiče, do kterého zapíše  druh zdokonalování odborné způsobilosti řidiče.

Pro další období prodlouží platnost osvědčení provozovatel autoškoly, v  případě, že řidič  absolvoval přezkoušení, prodlouží platnost  osvědčení rovněž  zkušební komisař  nebo osoba  pověřená k provádění zkoušek řidičů.

Ad b) Provádět bezpečnostní školení ukládá  § 37 odst. 5  a  § 103 odst. 1 písm. f) a g) a odst. 2  zákoníku práce,  účast zaměstnanců na těchto školeních pak  § 106 odst. 4 písm. a) zákoníku práce.  Provádí se v rozsahu činností, které zaměstnanec vykonává. Toto školení musí absolvovat řidiči z povolání, zaměstnanci,  kteří na pracovní cestě řídí vlastní vozidla nebo vozidla provozovatele nebo které práce v souvislosti s provozem vozidel řídí a zaměstnanci provádějící opravy, údržbu, nakládku a vykládku vozidel.

Pro řidiče osobních vozidel by se má do náplně školení vybrat ta ustanovení, která se činnosti řidiče osobního vozidla bezprostředně týkají (např. ustanovení návodu k používání, doba řízení, bezpečnostní přestávky, činnost mimo pozemní komunikace, která může v některých případech nastat,  jízda na místo přístupné pouze jízdou mimo pozemní komunikace, připojování a odpojování vozidel (přívěsů), základní požadavky při provádění oprav, požadavky místního provozního bezpečnostního předpisu, zpracovaného zaměstnavatelem pro bezpečné provozování silniční dopravy ve smyslu       § 3 nařízení vlády  č. 168/2002 Sb. V případě garážování služebního vozidla v garážích např. i s některými zakázanými činnostmi v těchto prostorách; je-li vozidlo poháněno plynem, s příslušnými bezpečnostními požadavky pro toto vozidlo.  Při tomto školení by měl být řidič informován o problematice pracovních úrazů, které vzniknou v souvislosti s řízením vozidla (při dopravních nehodách) dle příslušných ustanovení zákoníku práce).

Kvalifikované seznámení např. se zákonem č. 12/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se zákonem č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a jeho prováděcími vyhláškami, se zákonem č. 56/2001 Sb. Sb., ve znění pozdějších předpisů, a jeho prováděcími vyhláškami, s problematikou zdravotnické přípravy a dalšími okruhy se předpokládá od držitelů příslušného osvědčení pro učitele (viz § 21 - 24 zákona        č. 247/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a je zařazeno ve školeních požadovaných § 48  zákona č. 247/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.  Proškolení bezpečnostní není stanovena kvalifikace lektora - měla by jím však být osoba, která danou problematiku zná, dovede při výuce použít i praktické příklady a především správně a vyčerpávajícím způsobem zodpovědět případné dotazy posluchačů. U této osoby je i předpoklad, že podá účastníkům školení i případné informace o novinkách či změnách některých výše citovaných předpisů dopravních.

Ověření znalostí po provedeném školní je možno provádět pohovorem, zkouškou, nebo je možno použít testů (nejrychlejší, nejobjektivnější, nejvěrohodnější), které si zaměstnavatel či školicí středisko samo vypracuje a stanoví si kritéria pro jejich úspěšné absolvování.

Poznámka:
Někteří zaměstnanci při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (tedy i na pracovní cestě), řídí služební nebo vlastní motorové vozidlo a  přitom řízení tohoto vozidla u nich není druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě (přestože je důležitou podmínkou pro výkon jejich práce v rámci plnění pracovních úkolů). Právě u těchto zaměstnanců dochází ke chybnému zpochybňování jejich povinnosti zúčastnit se  bezpečnostního školení řidičů. Obdobně, jak bylo uvedeno výše, plyne povinnost  pro zaměstnavatele zajišťovat pro tyto řidiče školení  - vyplývá z § 103 odst. 2  ZP, kde je stanovena povinnost zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky  pro výkon jejich práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána.  (Mezi  tyto předpisy  patří i dopravní předpisy podle § 349 ZP). Zaměstnanec je pak povinen podle § 106 odst. 4 písm. a) ZP zúčastnit se školení zajišťovaných zaměstnavatelem v zájmu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a podrobit se ověření jejich znalostí. Nejasnosti kolem školení těchto řidiči vznikají tehdy, pokud zaměstnavatel nestanoví žádnou právní formou (příkaz ředitele nebo směrnice pro používání vozidel při plnění pracovních úkolů apod.) a podmínky, za kterých bude zaměstnanec vozidlo používat, aby mohla být splněna povinnost zajistit bezpečnost práce při řízení vozidla a také vymezena odpovědnost za případný pracovní úraz způsobený zaměstnancem porušením předpisů k zajištění bezpečnosti práce, ale i za škodu jím způsobenou z nedbalosti na vozidle nebo přepravovaných věcech v souladu s příslušnými ustanoveními ZP.

7.  Zdravotní způsobilost řidičů

Zaměstnavatel je povinen zjistit, aby se nově přijatý řidič podrobil zdravotní prohlídce ještě před uzavřením pracovní smlouvy (§ 32 zákoníku práce). Pro řidiče dále stanoví povinnosti zákon č. 361/2000 Sb.,ve znění pozdějších předpisů, kde např. je stanoveno, že zdravotně způsobilý není ten, kdo má poruchy chování způsobené závislostí na alkoholu nebo jiných psychoaktivních látkách. K výkonu práce řidiče jsou důležité pravidelné lékařské prohlídky, které upravuje § 87 zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Pravidelným lékařským prohlídkám je povinen se podrobovat:

řidič vozidla, který při plnění úkolů souvisejících s výkonem zvláštních povinností užívá zvláštního výstražného světla modré barvy (viz  zákon č. 56/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a jeho prováděcí vyhláška č. 341/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů), případně doplněného o zvláštní zvukové výstražné znamení,
řidič, u kterého je řízení motorového vozidla předmětem samostatné výdělečné činnosti prováděné podle živnostenského zákona,
řidič, který řídí motorové vozidlo v pracovněprávním vztahu a u něhož je řízení motorového vozidla druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě,
řidič, který je držitel řidičského oprávnění skupin C, C + E, D, D + E nebo podskupin C1, C1 + E, D1 a D1 + E, který řídí motorové vozidlo zařazené do příslušné skupiny nebo podskupiny řidičského oprávnění,
řidič, který je držitel osvědčení pro učitele pro výcvik v řízení motorových vozidel podle zákona č. 247/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Vstupní lékařské prohlídce jsou povinni uvedení řidiči se podrobit před zahájením výkonu činnosti a následně pak i dalším pravidelným lékařským prohlídkám pak do dovršení 50 let věku každé dva roky a po dovršení 50 let věku každoročně.

Ostatní držitelé řidičského oprávnění jsou povinni se podrobit pravidelné lékařské prohlídce nejdříve 6 měsíců před dovršením 60, 65 a 68 let věku a nejpozději v den dovršení stanoveného věku, po dovršení 68 let věku pak každé dva roky. Po provedení pravidelné lékařské prohlídky vydá posuzující lékař posudek o zdravotní způsobilosti, podle kterého je řidič buď způsobilý, způsobilý s podmínkou (uvede se omezení) nebo nezpůsobilý. Je-li způsobilý s podmínkou nebo nezpůsobilý, oznámí lékař tuto skutečnost u řidičů v pracovněprávním vztahu zaměstnavateli.

Řidič se musí podrobit pravidelné lékařské prohlídce nejpozději den před ukončením platného posudku o zdravotní způsobilosti a podle § 89 citovaného zákona je  řidič, který nemá platný posudek o zdravotní způsobilosti zdravotně nezpůsobilý k řízení motorových vozidel.

Lékařské prohlídky řidičů upravuje nová vyhláška č. 277/2004 Sb., o stanovení zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel s podmínkou a náležitosti lékařského potvrzení osvědčujícího zdravotní důvody, pro něž se za jízdy nelze na sedadle motorového vozidla připoutat bezpečnostním pásem (vyhláška o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel). 

Podrobnosti k této vyhlášce:
Vyhláška nabyla účinnosti dnem 1. června 2004. Vyhláška kromě textu, který stanoví podrobnosti k zdravotní způsobilosti a posudku, k lékařským prohlídkám, pravidelným lékařským prohlídkám a odborným vyšetřením  a náležitostem lékařského potvrzení osvědčujícího zdravotní důvody, pro něž se nelze za jízdy připoutat,  obsahuje 4 přílohy - viz. dále.
Posudek  o  zdravotní  způsobilosti  k řízení motorových vozidel (dále jen "posudek") vydává posuzující lékař po zhodnocení zdravotního  stavu   žadatele  o  řidičské   oprávnění  (dále  jen"žadatel") nebo  držitele řidičského oprávnění  (dále jen "řidič") zjištěného   lékařskou   prohlídkou   a   na  základě  vyhodnocení prohlášení žadatele  nebo řidiče (dále jen  "posuzovaná osoba") ke zdravotní   způsobilosti (viz příloha  č. 1 vyhlášky – Prohlášení posuzované osoby ke své zdravotní způsobilosti),  předchozích   záznamů  ve  zdravotnické dokumentaci  vedené  o  posuzované  osobě,  informací o zdravotním stavu  posuzované osoby  sdělených jejím  registrujícím praktickým lékařem  a dále  výsledků  dalších  odborných vyšetření,  která si vyžádal.
Posuzovanou  osobu  lze  za  zdravotně  způsobilou  k řízení motorových vozidel nebo za  zdravotně způsobilou s podmínkou uznat za  podmínek  stanovených  v  zákoně,  pokud  na  základě lékařské prohlídky nebo  pravidelné lékařské prohlídky nebyla  u této osoby zjištěna vada, stav nebo nemoc  (dále jen "nemoc"), která vylučuje zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel.  Posudek  musí být jednoznačný a  nesmí obsahovat diagnózu nemoci;  je  vždy  opatřen   podpisem  posuzujícího  lékaře,  jeho jmenovkou,  otiskem   razítka  zdravotnického  zařízení   a  datem vyhotovení. V posudku musí být  uveden důvod, pro který byla osoba posuzována. Vzor posudku je uveden v příloze č. 2  - Posudek o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel.  V  posudku  se   uvede  doba  jeho  platnosti,  jestliže posuzující   lékař   na   základě   zjištěného  zdravotního  stavu posuzované  osoby určí  lékařskou prohlídku  dříve, než  je termín pravidelné lékařské prohlídky podle zákona, a to
v případě  postupující  nemoci,  u  které  lze předpokládat při   dalším vývoji takové změny zdravotního stavu, které ovlivňující   bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, nebo
je-li  v  příloze  č.  3 - Nemoci, vady a stavy, které vylučují nebo podmiňují zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel  jako  podmínka zdravotní způsobilosti uvedena lékařská  kontrola zdravotního stavu  posuzované osoby; lékařská kontrola se provádí v rámci lékařské prohlídky.
Některé podrobnosti k příloze č.3:
Jedná se o následující nemoci a vady :
zraku,
sluchu,
svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně,
oběhové soustavy,
diabetes mellitus  (jen závažná fáze nemoci),
nerovové soustavy,
způsobující duševní poruchy,
způsobené závislostí na alkoholu (alkoholismus),
spočívající v závislosti na požívání psychoaktivních (psychotropních) látek, léčiv nebo jejich kombinací (toxikománie),
způsobené vážnou nedostatečností činnosti ledvin,
stavy související s transplantací orgánu nebo umělého implantátu ,
další.
V případě, kdy je vydáván posudek se závěrem
o zdravotní   způsobilosti   k    řízení   motorových   vozidel   s podmínkou, se  v posudku uvede  tato podmínka vyplývající  ze   zjištěného zdravotního stavu posuzované osoby; podmínka spočívá v používání  nezbytného zdravotnického  prostředku, v technické   úpravě  motorového vozidla  nebo v  jiných omezeních posuzované   osoby;  za jiné  omezení  posuzované  osoby se  rovněž považuje termín,  do  kterého  se  má  posuzovaná  osoba  podrobit další lékařské prohlídce,
o zdravotní  nezpůsobilosti  k  řízení  motorových  vozidel, se v posudku uvede závěr o zdravotní nezpůsobilosti vyplývající ze zjištěného zdravotního stavu posuzované osoby.
Nezbytným  rozsahem   lékařské  prohlídky  a  pravidelné lékařské prohlídky je
zjištění  o   zdravotním  stavu  posuzované   osoby  s  cíleným   zaměřením  na  nemoci,  které  zdravotní  způsobilost  k řízení   motorových  vozidel  vylučují  nebo  podmiňují;  nemoci, které zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel vylučují nebo   podmiňují, jsou stanoveny v příloze č. 3 citované vyhlášky,
komplexní  fyzikální  vyšetření, a to včetně orientačního vyšetření  sluchu, zrakové  ostrosti a  barvocitu, orientačního vyšetření zorného pole  a  rovnováhy  a orientačního   neurologického vyšetření,
další potřebné odborné vyšetření vyžádané posuzujícím lékařem v případě, že u posuzované osoby je nezbytné vyloučit podezření   na  nemoc,  která  by   mohla  omezovat  zdravotní  způsobilost   k řízení motorových vozidel,
odborné  vyšetření  vyžádané  posuzujícím  lékařem  vždy, pokud   posuzovaná  osoba  je  v  soustavné  péči  jiného  lékaře  nebo  klinického  psychologa pro  nemoc, která  vylučuje nebo omezuje zdravotní způsobilost k řízení  motorových vozidel, jestliže je tato skutečnost posuzujícímu lékaři známa,
odborné vyšetření ošetřujícím lékařem neurologem u posuzovaných osob trpících  epilepsií, epileptickými syndromy nebo jinými poruchami vědomí nebo v případě podezření  na tyto nemoci; při odborném vyšetření je hodnocen  vždy stav epilepsie nebo jiných poruch vědomí, klinická forma  a postup nemoci, dosavadní léčba a její výsledky.
Odborné vyšetření  se  provádí  v rozsahu  potřebném pro posouzení  zdravotní   způsobilosti  posuzované  osoby   k řízen motorových vozidel. V závěru  každého odborného vyšetření musí být vymezena   zdravotní   způsobilost   posuzované   osoby  k řízení motorových  vozidel  ve  vztahu  k  zaměření  odborného  vyšetření a navržena  podmínka umožňující  řízení motorového  vozidla, pokud byla zjištěna potřeba jejího stanovení, a to
použití nezbytného zdravotnického prostředku,
technická úprava motorového vozidla, nebo
jiné  omezení posuzované  osoby; pokud  jiné omezení umožňující   řízení  motorového  vozidla  spočívá  v  podmínce  podrobení se dalšímu  odbornému  vyšetření,  musí  být  v  závěru odborného vyšetření  rovněž uveden  termín, do  kterého se  má posuzovaná   osoba podrobit dalšímu odbornému vyšetření.
Lékařské  potvrzení vydané na základě  zákona řidiči nebo přepravované osobě, která se ze zdravotních důvodů nemůže za jízdy připoutat  na  sedadle  bezpečnostními  pásy, obsahuje náležitosti uvedené  v příloze  č. 4.  Kopie lékařského  potvrzení je součástí zdravotnické  dokumentace  vedené  o  řidiči  nebo  o přepravované osobě.
Lékařské   potvrzení,    popřípadě   osvědčení   vydané příslušnými  orgány  v  jiném  členském  státě  Evropské  unie, se považuje za  lékařské potvrzení vydané  podle této vyhlášky;  musí být na něm  vyznačena doba jeho platnosti a  osvědčení musí být na požádání  předloženo  všem  osobám  oprávněným  kontrolovat  podle § 127 odst. 7 zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů,  dodržování  povinností účastníků a pravidel provozu na pozemních komunikacích.
Poznámka:  Pokud řidič  získal na základě  dosavadních právních předpisů řidičské oprávnění  a jestliže lékař zjistí  nebo získá podezření, že  jeho   zdravotní  způsobilost  k   řízení  motorových  vozidel neodpovídá  zdravotní způsobilosti  podle této  vyhlášky, upozorní písemně na tuto skutečnost řidiče  a posuzujícího lékaře, pokud jemu znám.   
Po vydání vyhlášky č. 277/2004 Sb. přehodnotilo Ministerstvo zdravotnictví svůj výklad k zdravotním prohlídkám řidičů motorových vozíků, které  podávalo  v doba platnosti směrnice č. 8/1986 Ú.v.  V souvislosti  s technickým vývojem v dané oblasti, s rozdílností motorových vozíků  a na základě jeho jednání s pracovníky Ministerstva dopravy,  MZd. v současné době upřednostňuje před administrativní úpravou  individuální hodnocení  zdravotní náročnosti pro řízení jednotlivých typů motorových vozíků v konkrétních podmínkách. Pokud motorové vozíky podle technických parametrů, typového označení nebo způsobu  použití jsou motorovými vozidly ve smyslu zákona     č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je třeba zdravotní způsobilost řidičů těchto vozíků posuzovat v rámci citovaného zákona. Zdravotní způsobilost řidičů motorových vozíků, které nejsou podle zákona č. 361/2000 Sb., ve  znění pozdějších předpisů, motorovými vozidly, je třeba posuzovat podle směrnice č.49/1967 Věstníku MZd., o posuzování zdravotní způsobilosti k práci, ve znění pozdějších předpisů.  V souvislosti s tím, že ani podle uvedené směrnice nejsou pro řízení motorových vozíků předepsány  periodické/pravidelné preventivní prohlídky, podléhá jejich posuzování řadovým prohlídkám podle § 15 citované směrnice.
Při posuzování zdravotní způsobilosti řidičů motorových vozíků je však vzhledem k bezpečnosti a ochraně zdraví potřebné ke kritériím zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel přihlédnout. Kromě toho je nutné zohlednit též režim, ve kterém je práce řidiče motorového vozíku vykonávaná, a podmínky, za kterých je vykonávaná, a to včetně komunikací, popř. prostor, po kterých se motorové vozíky pohybují.  Pokud je zdravotní náročnost práce řidiče motorového vozíku srovnatelná se zdravotní náročností řidiče motorového vozidla a bezpečnost pohybu motorového vozíku to např. při obsluze předpokládá, je účelné nejenom obsah lékařské prohlídky přizpůsobit obsahu prohlídek řidičů motorových vozidel, ale současně přizpůsobit – např. zkrátit termíny řadové prohlídky s využitím jejich rozpětí dané termínem „nejdéle“. Je možno doporučit, aby termíny prohlídek a jejich obsah ve vazbě na konkrétní podmínky  pracovní pozice doporučil lékař pověřený výkonem závodní preventivní péče na konkrétním pracovišti.
 
8.  PŘEPRAVA NEBEZPEČNÝCH VĚCÍ

Problematika přepravy nebezpečných látek a předmětů je v České republice upravena zákonem  č. 111/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů,  jeho prováděcí vyhláškou   č. 478/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 55/2003 Sb.;  v problematice jaderných materiálů pak zákonem č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření a o změně a doplnění některých zákonů (atomový zákon), ve znění pozdějších předpisů, a vyhláškou č. 317/2002 Sb., o typovém schvalování souborů pro přepravu, skladování a ukládání jaderných materiálů a radioaktivních látek, o typovém schvalování zdrojů ionizujícího záření a o přepravě jaderných materiálů a určených radioaktivních látek (o typovém schvalování a přepravě). 

Všechny výše uvedené předpisy odkazují na Dohodu ADR – viz. vyhláška  č. 64/1984 Sb., o Evropské dohodě o mezinárodní silniční dopravě nebezpečných věcí; a na Přílohy  A a B tyto přílohy, z nichž příloha A upravovala problematiku samotných nebezpečných látek, jejich rozdělení do tříd, balení apod.; příloha B pak požadavky při jejich přepravě. V minulosti tyto přílohy vydával každé 2 roky  NADAS jako samostatné publikace – jednotlivá vydání se pro lepší přehlednost a orientaci lišila barvou desek (oranžová, šedivá, světle zelená). V současné době jsou citované přílohy každé dva roky publikovány ve Sbírce mezinárodních smluv formou sdělení Ministerstva zahraničních věcí – poslední vydané pod  č. 14/2007 Sb.m.s. 
 
8.1 Přeprava nebezpečných věcí v ČR

Požadavky na tuzemskou přepravu nebezpečných věcí silniční dopravou  jsou stanoveny zákonem  č. 111/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů; dále pak § 16 – 18 vyhlášky č. 478/2000 Sb., ve znění vyhlášky  č. 55/2003 Sb.
Problematika je upravena v Části III  zákona - Přeprava nebezpečných věcí v silniční dopravě (§ 22), ve kterém se  mj. stanoví:

silniční dopravou je dovoleno přepravovat pouze nebezpečné věci vymezené mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv (vyhláška  č. 64/1987 Sb.), a to za podmínek v ní uvedených.
přeprava jaderných materiálů a radionuklidových zářičů se řídí zákonem                    č. 18/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a vyhláškou  č. 317/2002 Sb.
 
Povinnosti odesílatele nebezpečných  věcí:

zatřídit, zabalit a označit nebezpečné věci,
dodržet ustanovení o zákazu společné nakládky, pokud ji provádí,
nepředat k přepravě nebezpečné věci, jejichž přeprava není povolena,
předat dopravci v písemné formě pokyny pro řidiče,
uvést správné a úplné údaje v nákladním listě, včetně prohlášení,
předat řidiči kopii povolení podle zvláštních právních předpisů (vyhláška    č. 317/2002 Sb., zákon č. 18/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů),
přezkoumat před nakládkou průvodní doklady a provést vizuální kontrolu, zda vozidlo a jeho zařízení splňuje předepsaná ustanovení,
označit kontejnery,
zabezpečit předepsané školení ostatních osob podílejících se na přepravě,
ustanovit bezpečnostního poradce pro přepravu nebezpečných věcí - viz dále (vztahuje se i na subjekt zajišťující vykládku nebezpečných věcí).

Povinnosti dopravce:
.
a)   použít pouze vozidla, která jsou k tomu způsobilá,
b)  zabezpečit, aby řidiči měli povinnou výbavu, včetně výstražných oranžových tabulek, případně bezpečnostních značek,
c)  zabezpečit přítomnost závozníka ve vozidle, pokud je to předepsáno,
d)  zabezpečit, aby přepravu prováděli pouze řidiči, kteří jsou k tomu vyškoleni,
e)  zabezpečit školení ostatních osob podílejících se na přepravě,
f)  ustanovit bezpečnostního poradce pro přepravu nebezpečných věcí,
g)  zajistit, aby řidič
1.  měl během přepravy s sebou a na požádání předložil oprávněným osobám ke kontrole průvodní doklady, funkční hasicí přístroj, povinnou výbavu vozidla,
nepřevzal k přepravě nebo nepřepravoval kus, jehož obal je poškozený nebo netěsný,
provedl v případě nehody nebo mimořádné události opatření uvedená v písemných pokynech pro řidiče,
dodržel předpisy týkající se nakládky, vykládky a manipulace, pokud ji sám provádí, včetně zákazu společné nakládky, provozu vozidla a dozoru nad vozidly.
Povinnosti odesílatele a dopravce musí být zajištěny i v případě, že jde o přepravu pro vlastní potřeby.

8.2 Školení osob podílejících se na přepravě nebezpečných věcí

Důležité povinnosti mají jak odesílatel,  dopravce a příjemce v problematice školení osob, které se na manipulaci a přepravě nebezpečných věcí podílejí (o řidičích a jejich školeních bude pojednáno dále). Osoby, které jsou zaměstnanci podniků podílejících se na přepravě nebezpečných věcí, jejichž pracovní povinnosti se týkají přepravy nebezpečných věcí, musí být vyškoleny o předpisech pro dopravu takových věcí podle své odpovědnosti a pracovní náplně.
Obsah tohoto školení musí sestávat z dále uvedených částí, jejichž obsah  musí  odpovídat odpovědnosti a pracovní činnosti dotyčných  osob.

Všeobecné bezpečnostní školení
V rámci bezpečnostního školení musí být osoby  dobře seznámeny se všeobecnými ustanoveními předpisů o přepravě nebezpečných věcí

Specifické školení
V rámci specifického školení musí  absolvovat podrobná školení odpovídající přesně jejich pracovním úkolům a odpovědnostem o ustanovení předpisů týkajících se dopravy nebezpečných věcí. Pokud doprava nebezpečných věcí je prováděna kombinovanou dopravou,  musí být seznámeny s předpisy ostatních druhů dopravy zúčastněných na přepravním procesu.

Bezpečnostní školení
V rámci podrobnějšího bezpečnostního školení musí být účastníci školení proškoleni o rizikách a nebezpečích, které představují nebezpečné věci, přiměřeně stupni rizika zranění nebo ozáření při nehodě při přepravě těchto věcí, včetně jejich nakládky a vykládky.  Školení musí být provedeno tak, aby se seznámili s bezpečnou manipulací a návaznými nouzovými postupy.

Školení pro třídu 7
Pro účely třídy 7 musí být osoby vhodně proškoleny o rizikách následků a prevenci ozáření pro zajištění omezení jejímu vystavení své osoby a ostatních osob, které by mohly být postiženy jejich činností.

Dokumentace o školení
Podrobný záznam o absolvování každého školení musí být uchováván oběma stranami (zaměstnavatelem a zaměstnancem) a ověřen při přijímání každého nového zaměstnance. Školení  musí být periodicky doplňováno obnovovacím školením s ohledem na změny předpisů.

Školení a zkoušky řidičů
 
Řidiči:

vozidel přepravujících nebezpečné věci, jejichž nejvyšší dovolená celková hmotnost přesahuje 3,5 tuny,
přepravujících nebezpečné věci v nesnímatelných nebo snímatelných cisternách s vnitřním objemem větším než 1 m3 , řidiči bateriových vozidel s celkovým vnitřním objemem větším než 1 m3 a řidiči vozidel přepravujících nebezpečné věci na jednotce v cisternových kontejnerech, přenosných cisternách a MEGC s vnitřním objemem každého z nich větším než 3 m3,
vozidel bez ohledu na dovolenou celkovou hmotnost vozidla přepravujících nebezpečné věci nebo předměty třídy 1 (viz dodatečný požadavek S1 v kapitole 8.5), nebo určité radioaktivní látky (viz zvláštní ustanovení S11 a S12 v kapitole 8.5) musí být držiteli osvědčení vydaného příslušným orgánem nebo jím pověřenou organizací, jímž se osvědčuje, že absolvovali školení a prošli úspěšně zkouškou ze zvláštních požadavků, které musí být při přepravě nebezpečných věcí splněny.

Základní školení
Řidiči vozidel uvedených v písm.a) musí absolvovat základní školení. Školení musí mít formu kurzu schváleného příslušným orgánem. Jeho hlavním posláním je seznámit řidiče s riziky vznikajícími při přepravě nebezpečných věcí a poskytnout jim základní informace nezbytné pro minimalizaci pravděpodobnosti vzniku případné nehody, a pokud k ní dojde, umožnit jim provést bezpečnostní opatření nezbytná pro jejich vlastní bezpečnost, pro bezpečnost veřejnosti, pro ochranu životního prostředí a pro omezení následků nehody. Tento kurz, který musí zahrnovat rovněž individuální praktická cvičení, musí jako základní školení pro všechny kategorie řidičů obsahovat alespoň náplň stanovenou pro základní kurz (viz dále).

Školení řidičů cisteren
Řidiči vozidel uvedených v písm. b) musí absolvovat speciální kurz pro přepravu v cisternách (viz dále).
Zápisem v osvědčení (prováděných každých 5 let příslušným orgánem nebo jím pověřenou organizací) musí být řidič schopen prokázat, že v průběhu roku předcházejícímu datu skončení platnosti svého osvědčení absolvoval obnovovací kurz a úspěšně složil odpovídající zkoušky. Nová lhůta platnosti začíná datem skončení předchozí platnosti osvědčení.
První nebo obnovovací základní školení a první nebo obnovovací speciální školení mohou mít formu rozšířených kurzů provedených najednou toutéž školicí organizací.

Struktura školení
První a obnovovací školení musí mít formu základního kurzu a (pokud je to předepsáno) speciálních kurzů.

Náplň základního kurzu
Náplň základního kurzu musí obsahovat nejméně:
všeobecné požadavky vztahující se na přepravu nebezpečných věcí,
hlavní druhy nebezpečí,
informace o ochraně životního prostředí při řízení pohybu odpadů,
preventivní a bezpečnostní opatření vhodná pro různé druhy nebezpečí,
co dělat v případě nehody (první pomoc, bezpečnost silničního provozu, základní znalost o používání ochranných prostředků atd.),
označování nápisy, bezpečnostními značkami a výstražnými oranžovými tabulkami,
co řidič během přepravy musí a co nemusí dělat,
účel a funkce technických zařízení na vozidlech,
zákaz společné nakládky do jednoho vozidla nebo do jednoho kontejneru,
bezpečnostní opatření při nakládce a vykládce nebezpečných věcí,
všeobecné informace týkající se právní odpovědnosti,
informace o provozu kombinované dopravy,
manipulaci a uložení kusů (ve vozidle).

Náplň kurzu pro řidiče cisteren
Náplň speciálního kurzu pro přepravu v cisternách musí obsahovat nejméně:
chování vozidel při jízdě po silnici, včetně pohybu nákladu,
zvláštní požadavky týkající se vozidel,
všeobecné teoretické znalosti různých systémů plnění a vyprazdňování,
specifická dodatečná ustanovení vztahující se na používání těchto vozidel (osvědčení o schválení, schválené označování vozidel, nápisy, výstražné oranžové tabulky atd.).

Náplň kurzu pro řidiče přepravující třídu 1

Náplň speciálního kurzu pro přepravu látek a předmětů třídy 1 musí obsahovat nejméně:

zvláštní rizika, která jsou vlastní výbušninám a pyrotechnickým látkám a předmětům,
zvláštní požadavky týkající se společné nakládky látek a předmětů třídy 1.

Náplň kurzu pro řidiče přepravující třídu 7
Náplň speciálního kurzu pro přepravu radioaktivních látek třídy 7 musí obsahovat nejméně:
zvláštní rizika vzhledem k ionizujícímu záření,
zvláštní požadavky týkající se balení, manipulace, společné nakládky a uložení radioaktivních látek ve vozidle,
zvláštní opatření, která musí být učiněna při nehodě za přítomnosti radioaktivních látek.

Zkoušky základního kurzu

Pro zkoušky po absolvování  prvního základního kurzu je  stanoveno:

po ukončení školení, včetně praktických cvičení, musí být provedeny zkoušky základního kurzu,
při zkoušce musí kandidát prokázat, že má znalosti, přehled a dovednosti potřebné pro výkon povolání řidiče vozidel přepravujících nebezpečné věci, které jsou náplní základního kurzu,
pro tento účel příslušný orgán nebo zkušební orgán schválený příslušným orgánem musí připravit seznam otázek. Otázky při zkoušce musí být vybrány z tohoto seznamu,
po ukončení rozšířeného kurzu může být uspořádána pouze jedna zkouška,
každý příslušný orgán musí dohlížet na způsob zkoušek,
zkouška musí mít formu písemné zkoušky nebo kombinace písemné a ústní zkoušky. Každý kandidát musí dostat nejméně 25 písemných otázek. Doba trvání zkoušky musí být nejméně 45 minut. Otázky mohou být různé stupně obtížnosti a mohou být hodnoceny různou vahou.

Zkoušky specializovaných kurzů

Dále jsou v této části Dohody ADR  pro zkoušky pro první speciální kurzy pro přepravu v cisternách nebo pro přepravu výbušných látek a předmětů nebo pro přepravu radioaktivních látek stanoveno:

po úspěšném složení zkoušky ze základního kurzu a po absolvování speciálního kurzu pro přepravu v cisternách nebo pro přepravu výbušných látek a předmětů nebo pro přepravu radioaktivních látek se kandidát může účastnit odpovídající zkoušky,
zkouška musí být provedena a dohlížena stejným způsobem jako u zkoušek po základním kurzu,
v každém speciálním kurzu musí být při zkoušce položeno nejméně 15 otázek.

8.3 Bezpečnostní poradce

Pojem „bezpečnostní poradce pro přepravu nebezpečných látek“ se v české legislativě objevil v roce 2003, a to v novelizaci vyhlášky č. 478/2000 Sb., provedené vyhláškou     č. 55/2003 Sb.
Tohoto poradce musí ustanovit každý podnik, jehož činnost zahrnuje silniční přepravu nebezpečných věcí nebo s touto činností související operace (balení, nakládka, plnění, vykládka), který bude odpovědný za pomoc při zabránění nebezpečí při těchto činnostech, kterému jsou vystaveny osoby, majetek a životní prostředí.

 § 17 citované vyhlášky “Bezpečnostní poradci pro přepravu nebezpečných věcí” stanoví:

Povinnosti  právnických  a  fyzických  osob  týkající se bezpečnostních  poradců  pro  přepravu  nebezpečných věcí silniční dopravou  (dále  jen  "bezpečnostní  poradci"),  jak  jsou uvedeny v Dohodě ADR,  se  nevztahují  na   osoby,  jejichž  činnost  se  týká přepravovaných  množství  nebezpečných  věcí,  která  jsou v každé dopravní jednotce  menší než limity  uvedené v dohodě,  příloze A, části  1 kapitole  1.1 bodu   1.1.3.6, části  2 kapitole  2.2 bodu 2.2.7.1.2, části 3 kapitole 3.3 a části 3 kapitole 3.4. Činnost  bezpečnostního poradce může v  souladu s dohodou vykonávat pouze fyzická osoba, která má platné osvědčení o odborné způsobilosti  bezpečnostního  poradce.  Podmínkou  získání  tohoto osvědčení je  absolvování školení a úspěšné  složení zkoušky podle § 17b.

§ 17a  „Školení bezpečnostních poradců“  stanoví:
Školení  bezpečnostních  poradců  musí  splňovat  obsah  daný Dohodou ADR.  Toto  školení  musí  zahrnovat  všeobecnou  část,  která obsahuje znalosti nutné pro  všechny bezpečnostní poradce, a jednu nebo  více zvláštních  částí  podle  druhů nebezpečných  věcí, pro které  bude  bezpečnostní  poradce  ustanoven.  Těmito  zvláštními částmi jsou:

třídy  2,  3,  4.1,  4.2,  4.3,  5.1,  5.2,  6.1,  6.2,  8  a 9   nebezpečných věcí,
třída 1 nebezpečných věcí,
třída 7 nebezpečných věcí.

 § 17b „Zkoušky bezpečnostních poradců“  stanoví:
Zkoušky  bezpečnostních  poradců  organizuje  v souladu s dohodou   částí  1.   kapitolou  1.8   body  1.8.3.10,  1.8.3.11 a 1.8.3.12  osoba  pověřená  Ministerstvem dopravy ČR (dále jen „MD“).  MD   jmenuje a odvolává  tříčlennou zkušební  komisi, která  se usnáší většinou hlasů, dále MD schvaluje zkušební řád, který zveřejní ve Věstníku  dopravy.  Zkušební  řád  stanoví  zejména  případy,  kdy písemná  zkouška  musí  být  doplněna  ústní  zkouškou,  a  způsob hodnocení celé zkoušky. Uchazeč podá přihlášku  ke zkoušce bezpečnostních poradců osobě  pověřené MD,  jejíž jméno  a příjmení,  obchodní firmu,  nebo  název  právnické   osoby  ministerstvo  zveřejní  ve Věstníku  dopravy. MD  zároveň zveřejní  též adresu,  na které  budou  přihlášky  přijímány.  K  přihlášce  uchazeč dokládá doklad   o   absolvování    školení   podle        §   17a,    doklad o bezúhonnosti (zákon  č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů)  a doklad o úspěšně vykonané maturitní zkoušce.  Po  obdržení   přihlášky  osoba  pověřená  MD vyrozumí uchazeče o  termínu a místě konání zkoušky  a určí způsob úhrady nákladů za zkoušky bezpečnostních poradců.  Náklady  spojené  s  organizací  zkoušek  hradí  uchazeč o získání  osvědčení  bezpečnostního  poradce.  Úhrada  nákladů za zkoušku  bezpečnostních   poradců  bude  stanovena   podle  účelně vynaložených nákladů spojených s organizací těchto zkoušek.  Podmínkou připuštění  ke zkoušce  bezpečnostních poradců je, kromě  splnění výše uvedených podmínek, též prokázání totožnosti  uchazeče  a  předložení  dokladu  o  úhradě nákladů za zkoušky bezpečnostních poradců.  V  případě,  že  uchazeč  u  zkoušky neuspěl, může celou zkoušku nebo  část, ve které  neuspěl, opakovat pouze  jednou, bez absolvování nového školení. Další opakování zkoušky je možné až po absolvování nového školení.

§ 17c  „Osvědčení o odborné způsobilosti  bezpečnostního poradce“  stanoví:
Na základě  úspěšného složení  zkoušky vydá MD  osvědčení  o  odborné  způsobilosti  bezpečnostního poradce, jehož platnost je 5 let ode dne vydání. V tomto osvědčení, vydaném podle vzoru  určeného   Dohodou,  se  vyznačí   druh  dopravy  a   druhy nebezpečných  věcí,  pro  které  je  bezpečnostní  poradce odborně způsobilý.  MD  na   základě  žádosti  prodlouží  platnost osvědčení o 5  let, pokud jeho držitel během  posledního roku před uplynutím  jeho  platnosti  složil   zkoušku  podle  §  17b,  nebo absolvoval  obnovovací  kurz  u  osoby  pověřené  k  této činnosti MD.

8.4 Značení vozidel

Velké bezpečnostní značky
Vozidla přepravující nebezpečné věci musí být označena velkými bezpečnostními značkami. Tyto značky  se umísťují na vnějším povrchu kontejnerů, MEGC, cisternových kontejnerů, přemístitelných cisteren a vozidel.  Musí odpovídat bezpečnostním značkám pro nebezpečné věci v nich  nebo na nich naložených..
Kontejnery, MEGC, cisternové kontejnery, přemístitelné cisterny nebo vozidla, které přepravují věci více tříd, nemusí být opatřeny velkou bezpečnostní značkou pro vedlejší nebezpečí, jestliže nebezpečí označené touto velkou bezpečnostní značkou je již uvedeno velkou bezpečnostní značkou pro hlavní nebezpečí nebo pro hlavní a vedlejší nebezpečí. Velká bezpečnostní značka, která se nevztahuje na přepravované nebezpečné věci nebo jejich zbytky, musí být odstraněna nebo zakryta.

Zásady pro umísťování značek :

velké bezpečnostní značky se umísťují na obě podélné strany a na každý konec kontejneru, MEGC, cisternového kontejneru nebo přemístitelné cisterny,
pokud velké bezpečnostní značky umístěné na kontejnerech, MEGC, cisternových kontejnerech nebo na přemístitelných cisternách  nejsou viditelné zvnějšku je přepravujících vozidel, musí být tytéž velké bezpečnostní značky umístěny na obou bočních stranách a na zadní straně vozidla,
velká bezpečnostní značka musí být umístěna na obou bočních stranách a zadní straně vozidla pro přepravu volně ložených látek na cisternových vozidlech, bateriových vozidlech a vozidlech se snímatelnými cisternami ( pokud je v průběhu přepravy podléhající Dohodě ADR  cisternový návěs odpojen od svého tahače – např. při naložení na plavidlo, musí být velká bezpečnostní značka umístěna též na přední stranu návěsu),
u vozidel přepravujících kusy obsahující látky nebo předměty třídy 1 musí mít velké bezpečnostní značky umístěny na obou bočních stranách a na zadní straně vozidla,
u vozidel přepravujících radioaktivní látky třídy 7 v kusech nebo IBC (kromě vyjmutých kusů) musí být velké bezpečnostní značky umístěny na obou bočních stranách a na zadní straně vozidla,
vyprázdněná a nevyčištěná cisternová vozidla, vozidla se snímatelnými cisternami, bateriová vozidla, MEGC, cisternové kontejnery a přemístitelné cisterny a vyprázdněná, neodplyněná a nevyčištěná vozidla pro přepravu volně ložených látek musí být označena velkými bezpečnostními značkami pro předchozí náklad.

Velká bezpečnostní značka musí mít velikost nejméně 250 mm x  250 mm, odpovídat bezpečnostní značce předepsané pro dané nebezpečné věci z hlediska barvy a symbolu.

Oranžové tabulky
Označování oranžovými tabulkami 

dopravní jednotky přepravující nebezpečné věci musí být opatřeny dvěma pravoúhlými reflexními oranžovými tabulkami, umístěnými ve svislé rovině. Jedna musí být umístěna na přední a druhá na zadní straně dopravní jednotky, obě kolmo k podélné ose dopravní jednotka; musí být zřetelně viditelné,
cisternová vozidla  nebo dopravní jednotky s jednou nebo více cisternami přepravující nebezpečné věci musí  v případě, že je stanoveno upozornit na  identifikační číslo nebezpečnosti, být kromě toho opatřeny na stranách každé cisterny nebo komory cisterny zřetelně viditelnými oranžovými tabulkami,  umístěnými rovnoběžně  s podélnou osou vozidla. Na nich musí být uvedeno identifikační číslo nebezpečnosti a UN číslo pro každou z látek přepravovaných v cisterně nebo v komoře cisterny (totéž platí pro dopravní jednotky a kontejnery přepravující volně ložené tuhé látky – opět v případě, že je stanoveno upozornit na identifikační číslo nebezpečnosti),
na cisternových vozidlech a/nebo dopravních jednotkách s jednou nebo více cisternami přepravujícími látky UN 1202,1203 nebo 1223 nebo letecké palivo zařazené do UN 1268 nebo UN 1863, ale ne jinou nebezpečnou látku, výše uvedené oranžové tabule nemusí být umístěny, jestliže jsou na tabulkách vpředu a vzadu uvedena identifikační čísla nebezpečnosti a UN číslo předepsané pro nejnebezpečnější přepravovanou látku, tj. látku s nejnižším bodem vzplanutí,
na kontejnerech přepravujících nebezpečné volně ložené tuhé látky a na cisternových kontejnerech, MEGC a přemístitelných cisternách mohou být výše uvedené oranžové tabulky nahrazeny nálepkami, nalakováním, nebo jakýmkoli jiným rovnocenným způsobem, pokud materiál pro tento účel použitý je odolný proti povětrnostním vlivům a zaručuje trvalé označení  (na toto označení se nevztahuje odolnost proti ohni),
požadavky na oranžové tabulky na bocích nebudou nezbytné v případě, že dopravní jednotka přepravuje pouze jednu látku a na tabulkách vpředu a vzadu bude uvedeno identifikační číslo nebezpečnosti a UN číslo,
výše uvedené požadavky se vztahují též na vyprázdněné, nevyčištěné a neodplyněné nesnímatelné nebo snímatelné cisterny, cisternové kontejnery, MEGC, přemístitelné cisterny a bateriová vozidla,  vyprázdněná nevyčištěná vozidla a kontejnery pro přepravu volně ložených látek,
oranžové tabulky, které se nevztahují na přepravované nebezpečné látky nebo jejich zbytky, musí být zakryty nebo sejmuty.  Pokud jsou zakryty, musí být tyto kryty celistvé a musí zůstat účinné po 15 minutách působení ohně.

8.5 Technické prohlídky vozidel ADR

Vozidla typu EX/II, EX/III, FL, OX a AT musí být podrobena roční technické prohlídce v zemích jejich registrace, aby bylo zajištěno, že odpovídají příslušným ustanovením Dohody ADR a všeobecným bezpečnostním předpisům (týkajícím se brzd, osvětlení atd.) platným v zemi jejich registrace; pokud jsou těmito vozidly přívěsy nebo návěsy připojované za tažné vozidlo, musí být toto tažné vozidlo podrobeno technickým prohlídkám za stejným účelem.

8.6 Osvědčení o schválení vozidel ADR

Shodnost výše uvedených vozidel s požadavky Dohody ADR je předmětem osvědčení o schválení, vydané příslušným orgánem státu registrace pro každé vozidlo, při jehož kontrole bylo dosaženo uspokojivých výsledků. Musí být vydáno v jazyce nebo jednom z jazyků vydávající ho státu, a není-li tímto jazykem jazyk anglický, francouzský nebo německý, též v angličtině, francouzštině nebo němčině, pokud v dohodách uzavřených mezi státy zúčastněnými na přepravě není stanoveno jinak.
Nové osvědčení podle restrukturalizované Dohody ADR má formát A 4, barvu bílou, úhlopříčka v barvě růžové; používají se obě strany tiskopisu.

8.7 Nákladní list

V každé dopravní jednotce přepravující nebezpečné věci musí být k dispozici nákladní listy, které musí obsahovat dále uvedené údaje pro každou nebezpečnou látku, materiál nebo předmět podaný k přepravě:

UN číslo,
oficiální pojmenování případně doplněné technickým, chemickým nebo biologickým názvem,
třída věci nebo pro látky a předměty třídy 1 podtřída bezprostředně následovaná písmenem skupiny snášenlivosti,
obalová skupina pro látku nebo předmět, pokud je předepsána,
velká písmena  ADR nebo RID,
počet a popis kusů,
celková hmotnost  nebezpečných věcí uvedených v popisu (jako objem nebo hrubá  hmotnost nebo případně jako čistá hmotnost),
jméno a adresa odesilatele,
jméno a adresu příjemců,
prohlášení vyžadované podmínkami případné  zvláštní dohody.

Umístění a pořadí předepsaných údajů v nákladním listu je libovolné, kromě údajů uvedených pod písmena a) až e), které musí být uvedeny v předepsaném pořadí.
Údaje uvedené v nákladním listu musí být čitelné. Musí být uvedeny  v úředním jazyce země odesilatele a též, není-li tímto jazykem angličtina, francouzština nebo němčina, též v jednom z těchto jazyků, pokud případné tarify pro mezinárodní silniční dopravu nebo dohody uzavřené  mezi zeměmi zainteresovanými na dopravě nestanovily jinak.

Jestliže z důvodu rozměru nákladu celá zásilka nemůže být naložena na jednu dopravní jednotku, musí být vyhotoveno tolik oddělených nákladních listů nebo kopií jednoho nákladního listu, kolik je dopravních jednotek naloženo. Kromě toho ve všech případech musí být vyhotoveny nákladní listy pro zásilky nebo části zásilek, které nemohou být naloženy společně na jedno vozidlo.

8.8 Písemné pokyny

Pro případ nehody nebo mimořádné události, k níž může dojít během přepravy, musí být řidiči předány písemné pokyny, v nichž se pro každou přepravovanou nebezpečnou látku nebo předmět, nebo pro každou skupinu nebezpečných věcí představující stejné nebezpečí, do které látky nebo předměty patří, stručně uvedeno:

pojmenování látky nebo předmětu nebo skupiny věcí, třída a UN číslo  nebo pro  skupinu věcí UN čísla věcí, pro které jsou pokyny určeny nebo na které se vztahují;
povaha nebezpečných vlastností těchto věcí, jakož i opatření, které musí provést řidič, a ochranné pomůcky, které musí použít;
základní opatření, např. varování ostatních uživatelů pozemních komunikací a chodců a přivolání policie a  hasičů;
dodatečná opatření proti malým únikům a rozsypání a k zamezení jejich rozšíření, jestliže toto může být dosaženo bez osobního rizika;
zvláštní opatření pro určité věci, pokud to přichází v úvahu;
nezbytná výbava pro případné dodatečné a/nebo zvláštní činnosti.

Tyto pokyny musí poskytnout odesílatel a musí je předat řidiči nejpozději při nakládce nebezpečných věcí do vozidla. Informaci o obsahu písemných pokynů musí předat dopravci nejpozději s objednávkou přepravy, aby mu umožnil provést všechny nezbytné kroky pro zabezpečení, aby se jeho příslušní zaměstnanci mohli seznámit s těmito pokyny a byli schopni podle nich správně postupovat a aby mohlo být zajištěno nezbytné vybavení vozidla.

Odesílatel odpovídá za obsah pokynů. Tyto pokyny musí být sepsány v jazyce, ve kterém jsou řidiči přebírající nebezpečné věci schopni číst a jim rozumět, a ve všech jazycích zemí původu, tranzitu a určení. V případě zemí s více než jedním úředním jazykem, příslušný orgán musí určit úřední jazyk nebo jazyky požadované pro jejich území a nebo pro každý region nebo části jejich území. Tyto pokyny musí být uloženy na zřetelně identifikovaném místě v kabině řidiče. Písemné pokyny, které se nevztahují na věci, které jsou naloženy na vozidle, musí být uloženy odděleně od ostatních dokladů tak, aby se předešlo jejich záměně. Dopravce musí zajistit, aby dotyční řidiči pokynům rozuměli a byli schopni je správně použít. Při přepravě smíšeného nákladu balených věcí, zahrnujících nebezpečné věci patřící do různých skupin věcí představujících totožná nebezpečí, mohou být písemné pokyny omezeny na jedny pokyny pro jednu třídu nebezpečných věcí přepravovaných ve vozidle. V tomto případě nemusí být v pokynech uvedeno žádné pojmenování věci ani UN číslo.

8.9 Hasicí přístroje

Každá dopravní jednotka, kterou se přepravují nebezpečné věci, musí být vybavena:

alespoň jedním hasicím přístrojem s obsahem minimálně 2 kg suchého prášku (nebo s odpovídajícím obsahem jiné vhodné hasící látky) vhodným pro hašení požáru  motoru  nebo kabiny vozidla a takovým, který, je-li použit pro hašení požáru nákladu, nepodporuje jeho hoření a pokud možno ho zdolá, avšak, jestliže je vozidlo vybaveno pevným hasícím zařízením pro hašení požáru motoru automaticky nebo snadno uváděným v činnost, hasicí přístroj nemusí být vhodný pro hašení požáru motoru,
jako dodatek k vybavení uvedenému v předchozím odstavci a) nejméně jedním přenosným hasicím přístrojem s obsahem minimálně 6 kg suchého prášku (nebo s odpovídajícím  obsahem jiné vhodné hasící látky) vhodným pro hašení požáru  pneumatik nebo brzd nebo požáru nákladu, který, je-li použit při hašení požáru motoru nebo kabiny vozidla, nepodporuje hoření. Motorová vozidla o celkové hmotnosti nejvýše 3,5 tuny mohou být vybavena přenosným hasicím přístrojem s obsahem nejméně 2 kg prášku.
Hasicí látky, které jsou obsaženy v hasicích přístrojích, jimiž je vybavena dopravní jednotka, musí mít takové vlastnosti, aby nevyvíjely jedovaté plyny v kabině řidiče  (ani vlivem horka způsobeného požárem). Hasicí přístroje  musí být opatřeny plombou, která umožní ověřit, že jich nebylo použito. Kromě toho musí být opatřeny značkou osvědčující, že odpovídají normě uznávané příslušným orgánem, jakož i nápisem udávajícím datum (měsíc, rok) příští kontroly.

8.10  Další vybavení

Každá dopravní jednotka, kterou se přepravují nebezpečné věci, musí být vybavena:

pro každé vozidlo alespoň jedním zakládacím klínem, jehož rozměry odpovídají hmotnosti vozidla a průměru jeho kol,
nezbytným vybavením pro všeobecná bezpečností opatření uvedená v písemných pokynech pro případ nehody,  zejména:
dvěma stojacími výstražnými prostředky (např. reflexní kužely nebo trojúhelníky nebo blikající oranžové svítilny, které jsou nezávislé na elektrickém systému vozidla),
vhodnou fluoreskující výstražnou vestou nebo oděvem (např. jak je uvedeno v evropské normě  EN 471) pro každého člena osádky vozidla,
jednou ruční svítilnou  pro každého člena osádky,
respiračním ochranným přístrojem,  pokud je tento požadavek aplikovatelný příslušnou částí Dohody ADR stanoven,
c) nezbytným vybavením pro  dodatečná a zvláštní opatření uvedených v písemných pokynech.

8.11 Obecné povinnosti řidičů
Některé  povinnosti řidičů v souvislosti s přepravou nebezpečných věcí:
seznámit s  pokyny pro případ nehody tak, aby byli schopni podle nich správně postupovat a aby mohlo být zajištěno nezbytné vybavení vozidla,
tyto pokyny mít uloženy na zřetelně identifikovaném místě v kabině,
písemné pokyny, které se nevztahují na věci, které jsou naloženy na vozidle, uložit odděleně od ostatních dokladů tak, aby se předešlo jejich záměně,
neotevírat jakýkoli kus obsahující nebezpečné věci,
při provádění ložných operací nekouřit ve vozidlech, kontejnerech a v jejich blízkosti,
při nakládce a vykládce zastavit běh motoru s výjimkou případů, kdy je nutno použít motoru pro pohon čerpadla nebo jiných zařízení pro nakládku a vykládku nebo kdy toto použití připouštějí právní předpisy států, v němž se vozidlo nachází;
při zastavení vždy použít parkovací brzdu.

8.12 Činnost řidiče v  případě nehody

V případě nehody jsou řidiči povinni postupovat následně:

Zastavit motor
Žádný otevřený plamen. Nekouřit
Označit vozovku a varovat ostatní její uživatele a chodce
Informovat veřejnost o nebezpečí a radit jim zdržovat se na návětrné straně
Co možná nejdříve informovat policii a hasiče

8.13 Povinnosti při nakládce a vykládce obecně
Nakládka nesmí být provedena, jestliže kontrola dokladů a vizuální kontrola vozidla a jeho zařízení prokázala, že vozidlo a jeho řidič nesplňují příslušné předpisy. Vykládka nesmí být provedena, jestliže výše uvedené kontroly odkryjí nedostatky, které by mohly ohrozit bezpečnost vykládky.
Kusy označené různými bezpečnostními značkami nesmějí bát nakládány společně do jednoho vozidla nebo do jednoho kontejneru, ledaže je jejich společná nakládka povolena.
Jednotlivé kusy nákladu nebezpečných věcí musí být ve vozidle nebo kontejneru náležitě uloženy a zajištěny vhodnými prostředky tak, aby se zabránilo znatelnému pohybu mezi nimi navzájem i ve vztahu ke stěnám vozidla nebo kontejneru. Náklad může být chráněn například upevňovacími pásy připevněnými k bočnicím, posuvnými přepážkami a stavitelnými opěrkami, vzduchovými vaky nebo protiskluzovými upevňovacími přípravky. Rovnocenné je opatření, jestliže celý ložný prostor (ve všech vrstvách) je zcela vyplněn kusy.

8.14 Povinnosti osádky vozidel
Některé povinnosti osádky vozidla (nutno zdůraznit, že v dopravních jednotkách, jimiž se přepravují nebezpečné věci, je zakázáno přepravovat osoby kromě členů osádky vozidla):
musí být řádně obeznámena s obsluhou hasicích přístrojů;
nesmí otevřít kus obsahující nebezpečné věci;
nesmí vstupovat do vozidla s osvětlovacím tělesem s otevřeným ohněm (používaná osvětlovací tělesa nesmějí mít kovový povrch, který by mohl vyvolat jiskření);.
při provádění ložných operací nesmí kouřit ve vozidlech a v jejich blízkosti.

9. NĚKTERÉ  INFORMACE NIKOLI BEZPEČNOSTNÍ,  KTERÉ BY SE MOHLY ŘIDIČŮM HODIT

9.1  Cestovní  náhrady

Jako jednu z příjemných skutečností pro řidiče je možno doplnit problematiku cestovních náhrad v souvislosti s použitím vlastního vozidla na pracovní cestě.
Problematika  byla do 31.12.2006  upravena v  § 7 zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů. 
V současné době problematika upravena v zákoníku práce. Náhradu jízdních výdajů upravuje § 157  odst. 2 a následující ZP.

2) Použije-li zaměstnanec se souhlasem zaměstnavatele místo určeného hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy jiný dopravní prostředek, včetně silničního motorového vozidla, s výjimkou vozidla poskytnutého zaměstnavatelem, přísluší mu náhrada jízdních výdajů ve výši odpovídající ceně jízdného za určený hromadný dopravní prostředek.

(3) Použije-li zaměstnanec na žádost zaměstnavatele silniční motorové vozidlo, s výjimkou vozidla poskytnutého zaměstnavatelem, přísluší mu za každý 1 km jízdy základní náhrada a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu.

(4) Sazba základní náhrady za 1 km jízdy činí nejméně u

a)  jednostopých vozidel a tříkolek 1,00 Kč,
b)  osobních silničních motorových vozidel 3,80 Kč;
při použití přívěsu k silničnímu motorovému vozidlu zaměstnavatel sazbu základní náhrady za 1 km jízdy zvýší nejméně o 15 %. Tato sazba základní náhrady se mění v závislosti na vývoji cen prováděcím právním předpisem vydaným podle § 189.

(5) Sazbu základní náhrady u nákladních automobilů, autobusů nebo traktorů zaměstnavatel poskytne zaměstnanci nejméně ve dvojnásobné výši, než je stanovená v odstavci 4 písm. b).

§ 158

(1) Nebyla-li výše sazby základní náhrady sjednána nebo určena zaměstnavatelem před vysláním zaměstnance na pracovní cestu, přísluší zaměstnanci sazba základní náhrady podle § 157 odst. 4 a 5.
(2) Náhradu za spotřebovanou pohonnou hmotu určí zaměstnavatel násobkem ceny pohonné hmoty a množství spotřebované pohonné hmoty.
(3) Cenu pohonné hmoty prokazuje zaměstnanec dokladem o nákupu, ze kterého je patrná souvislost s pracovní cestou. Prokazuje-li zaměstnanec cenu pohonné hmoty více doklady o jejím nákupu, ze kterých je patrná souvislost s pracovní cestou, vypočítá se cena pohonné hmoty pro určení výše náhrady aritmetickým průměrem zaměstnancem prokázaných cen. Jestliže zaměstnanec hodnověrným způsobem cenu pohonné hmoty zaměstnavateli neprokáže, použije zaměstnavatel pro určení výše náhrady průměrnou cenu příslušné pohonné hmoty stanovenou prováděcím právním předpisem vydaným podle § 189 (pro rok 2007 viz vyhláška č. 577/2006 Sb., kterou se pro určení výše náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu stanoví průměrná cena pohonných hmot.
Výše náhrad jsou následující:
27,80 Kč u benzinu automobilového 91 O Speciál,
27,90 Kč u benzinu automobilového 91 O Normál,
28,10 Kč u benzinu automobilového 95 O Super,
31,10 Kč u benzinu automobilového 98 O Super plus,
28,10 Kč u motorové nafty.

 (4) Spotřebu pohonné hmoty silničního motorového vozidla vypočítá zaměstnavatel z údajů o spotřebě uvedených v technickém průkazu použitého vozidla, které je zaměstnanec povinen zaměstnavateli předložit. Jestliže technický průkaz vozidla tyto údaje neobsahuje, přísluší zaměstnanci náhrada výdajů za pohonné hmoty, jen pokud spotřebu pohonné hmoty prokáže technickým průkazem vozidla shodného typu se shodným objemem válců. Při určení spotřeby pohonné hmoty použije zaměstnavatel údaj o spotřebě pro kombinovaný provoz podle norem Evropských společenství. Není-li tento údaj v technickém průkazu uveden, vypočítá zaměstnavatel spotřebu pohonné hmoty vozidla aritmetickým průměrem z údajů v technickém průkazu uvedených.

9.2 Zpoplatnění obecného užívání dálnice a rychlostní silnice

Zpoplatnění užití stanovené pozemní komunikace upravují požadavky zákona č. 13/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a jeho prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Pro rok 2007 a následující platí  úprava, která  byla provedena zákonem č. 80/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Užívání pozemní komunikace, kterou určí prováděcí předpis a která je označena dopravní značkou označující zpoplatnění (zákon č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů; vyhláška č. 30/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů), stanoveným  druhem motorového vozidla, podléhá zpoplatnění.

Zpoplatnění se stanoví podle:

typu vozidla  a ujeté vzdálenosti po zpoplatněné pozemní komunikaci (dále jen „mýtné“), nebo
časového období užívání zpoplatněné pozemní komunikace (dále jen „časový poplatek“), přičemž za užití zpoplatněné pozemní komunikace stanoveným druhem motorového vozidla nebude moci být uložen současně časový poplatek a mýtné. 

Od  zpoplatnění jsou některá silniční motorová vozidla osvobozena (viz nové znění dané v   § 20a):

§ 20a Osvobození od zpoplatnění

Zpoplatnění nepodléhá užití zpoplatnění pozemní komunikace silničním motorovým vozidlem:
vybavenými zvláštním výstražným světlem podle zvláštního právního předpisu (vyhláška č. 341/2002 Sb.,  ve znění  pozdějších předpisů), pokud se jedná o vozidlo
Vězeňské služby České republiky,
zdravotnické záchranné služby a dopravy nemocných, raněných a rodiček,
složky integrovaného záchranného systému (zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů),
Ministerstva vnitra používanými Policií České republiky a opatřenými nápisem "POLICIE",
ozbrojených sil České republiky (zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů), včetně vozidel používaných Vojenskou policií a opatřených nápisem "VOJENSKÁ POLICIE" a ozbrojených sil jiného státu na základě vzájemnosti,,
celních orgánů opatřenými nápisem "CELNÍ SPRÁVA" (vyhláška  č. 197/2001 Sb., o způsobu vnějšího označení a oznacích celní správy, vzorech služebních stejnokrojů a zvláštním barevném provedení a označení služebních vozidel celní správy),
hasičských záchranných sborů a jednotek dobrovolných hasičů opatřených nápisem „HASIČI“,
přepravujících  těžce zdravotně postižené občany, kterým byly podle zvláštního právního předpisu (vyhláška č. 138/1997 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů) přiznány výhody II. stupně, s výjimkou postižených úplnou nebo praktickou hluchotou, nebo III. stupně, pokud držitelem motorového vozidla je postižená osoba sama nebo osoba jí blízká (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů),
přepravujících  nezaopatřené děti, které jsou léčeny pro onemocnění zhoubným nádorem nebo hemoblastosou, pokud rodiče nebo jim naroveň postavené osoby pobírají příspěvek na provoz motorového vozidla podle zvláštního právního předpisu (vyhláška č. 138/1997 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů),
při odstraňování následků dopravních nehod na zpoplatněné pozemní komunikaci, při provádění záchranných a likvidačních prací a při ochraně obyvatelstva (zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů) nebo při záchraně života a ochraně  zdraví osob,
Správy státních hmotných rezerv při přepravě materiálů státních hmotných rezerv, nebo humanitární pomoci státu za krizových situacích podle zákona č. 97/1993 Sb., o působnosti Státní správy hmotných rezerv, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů),
správce zpoplatněné pozemní komunikace.
 
 (2) Je-li nutno při uzavírce podle § 24 užít pro vedení objížďky zpoplatněné komunikace, je možné užít tuto komunikace  bez zpoplatnění.
 
K časovému poplatku (viz § 21 až 21e):
Zpoplatněnou pozemní komunikaci lze  užít silničním motorovým vozidlem se čtyřmi koly, jehož největší povolená hmotnost činí méně než 12 tun, nebo jízdní soupravu, jejíž nejvyšší povolená hmotnost činí méně než 12 tun (dále jen „vozidlo v systému časového zpoplatnění“), pouze po úhradě časového poplatku.  Časový poplatek je možno uhradit na kalendářní rok, jeden měsíc nebo sedm dnů.
Horní hranice výše časového poplatku na kalendářní rok bude činit pro vozidla v systému časového zpoplatnění:
do nejvyšší povolené hmotnosti 3,5 tuny                                             1 200 Kč,
o nejvyšší povolené hmotnosti nad 3,5 tuny do největší
povolené hmotnosti, která činí méně než 12 000 tun                         22 000 Kč.                    

Výše časového poplatku za jeden měsíc  a poplatku za 7 dnů se stanoví poměrně k výši časového poplatku na jeden kalendářní rok. Poplatek se platí před použitím komunikace; prokazuje  se  platným dvoudílným kupónem (obsahuje registrační značku motorového vozidla a vyznačení doby platnosti –  vyznačuje řidič nejpozději před použitím zpoplatněné komunikace). K vydávání a prodeji je příslušný Státní fond dopravní infrastruktury. Podrobnosti jsou uvedeny ve výše citovaných vložených paragrafech, které se v mnoha případech odvolávají na prováděcí předpis, který bude k problematice vydán (viz  vyhláška č. 527/2006 Sb., o užívání zpoplatněných pozemních komunikací a o změně vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů)  a nařízení vlády č. 484/2006 Sb., o výši časových poplatků a výši sazeb mýtného za užívání určených pozemních komunikací.

Výše časového poplatku

a) na jeden kalendářní rok pro motorové vozidlo nebo jízdní soupravu
   1. do nejvyšší povolené hmotnosti 3,5 tuny………………………………………..900 Kč,
   2. o nejvyšší povolené hmotnosti nad 3,5 tuny do nejvyšší povolené
       hmotnosti méně než 12 tun …………………………………………………..  7 000 Kč,

b) na jeden měsíc pro motorové vozidlo nebo jízdní soupravu
   1. do nejvyšší povolené hmotnosti 3,5 tuny………………………………………..300 Kč,
   2. o nejvyšší povolené hmotnosti nad 3,5 tuny do nejvyšší povolené
       hmotnosti méně než 12 tun …………………………………………………..  1 750 Kč,

c) na 7 dnů pro motorové vozidlo nebo jízdní soupravu
   1. do nejvyšší povolené hmotnosti 3,5 tuny………………………………………..200 Kč,
   2. o nejvyšší povolené hmotnosti nad 3,5 tuny do nejvyšší povolené
       hmotnosti méně než 12 tun ……………………………………………………. 650 Kč.

Poznámka

Pro dokreslení nekompromisnosti  publikujeme znění § 21e Povinnosti řidiče vozidla v systému časového zpoplatnění

(1) Řidič vozidla v systému časového zpoplatnění je povinen
a)  uhradit časový poplatek a přilepit prováděcím předpisem určený díl kupónu prokazující úhradu  časového poplatku celou plochou na viditelném místě ve vozidle,
 b)  vyznačit údaj o registrační značce vozidla na kupónu prokazujícím úhradu časového poplatku,
c)  na požádání předložit ke kontrole příslušníku Policie České republiky nebo celníkovi díl kupónu  prokazujícího úhradu časového poplatku,
d)    odstranit díl kupónu prokazujícího úhradu časového poplatku na viditelném místě ve vozidle, jakmile jeho platnost skončila.
Za neodstranění (bez zbytečného odkladu) může řidič počítat s pokutou až do 100 000 Kč (v blokovém řízení do 5 000 Kč).

 K mýtnému (viz § 22 až 22d):
Užití zpoplatněné pozemní komunikace silničním motorovým vozidlem nejméně se čtyřmi koly, jehož nejvyšší povolená hmotnost činí nejméně 12 tun, nebo jízdní soupravou, jejíž největší povolená hmotnost činí nejméně 12 tun (dále jen „vozidlo v systému elektronického mýtného“), podléhá úhradě mýtného, jehož výše se zjišťuje pomocí systému elektronického mýtného, jehož součástí je elektronické palubní zařízení schválené podle zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterým musí být vybaveno vozidlo v systému elektronického mýtného. Toto zařízení je nepřenosné [podle § 22b odst. 1 písm. c) poskytované bezplatně], jeho využití je vázáno na konkrétní vozidlo zaevidované v systému elektronického mýtného. Výše mýtného se stanoví součinem sazby mýtného a ujeté vzdálenosti po zpoplatněné pozemní komunikaci. Výši sazeb stanoví prováděcí předpis (viz nařízení vlády č. 484/2006 Sb.).

Výše sazeb mýtného za užívání dálnic a rychlostních silnic

Sazba mýtného se člení podle:
emisní třídy vozidla (viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 1999/96/ES)
na sazbu pro vozidla
do třídy EURO II
třídy EURO III nebo vyšší,

počtu náprav vozidla nebo jízdní soupravy na sazby pro vozidla se:
dvěma nápravami,
třemi nápravami,
čtyřmi nebo více nápravami.

Výše se vypočte podle následující tabulky (viz příloha č. 1 nařízení vlády č. 484/2006 Sb.)

Tabulka mýtných sazeb (Kč/km)

 

 

Emisní třída do EURO II

Emisní třída EURO III nebo vyšší

Počet náprav

 

 

2
3
4 a více
2
3
4 a více
2,30
3,70
5,40
1,70
2,90
4,20

 

Výše sazeb mýtného za užívání  silnic I. třídy (začne platit 1. července 2007)

Sazba se stanoví podle obdobných kritérií, jak bylo uvedeno u sazeb za užívání dálnic nebo rychlostních silnic; výše se vypočte podle následující tabulky (viz příloha č. 2 nařízení vlády  č. 484/2006 Sb.).

Tabulka mýtných sazeb (Kč/km)

 

 

Emisní třída do EURO II

Emisní třída EURO III nebo vyšší

Počet náprav

 

 

2
3
4 a více
2
3
4 a více
1,10
1,80
2,60
0,80
1,40
2,00

 

Provoz výběru mýtného zajišťuje Ministerstvo dopravy. Počátkem roku 2007 půjde o výběr pouze na dálnicích a rychlostních komunikacích (cca 2 100 km),  v polovině roku k nim přibudou silnice  I. třídy (cca 970 km). Mýtné brány instalovala v České republice firma Kapsch.
 
§ 22c a § 22c stanoví povinnosti provozovateli vozidla a jeho řidičům v systému elektronického mýtného; podrobnosti jsou opět upřesněny v citovaném  prováděcím předpise. Výši mýtného vztahující se k provedené přepravě je povinnost provozovatele vozidla sdělit při vyúčtování zákazníkovi.