Nejprve je nutné vysvětlit pojem pracovního úrazu. Je potřeba odstranit letité mýty našich zaměstnanců a zaměstnavatelů:

1) Úraz v pracovní době a na pracovišti je zákonitě úrazem pracovním:

Tak to je chybné tvrzení. Musí být totiž podle Zákoníku práce nastolena jedna podstatná podmínka. Pracovní úraz se totiž musí stát při plnění pracovních úkolů a nebo v přímé souvislosti s nimi. Z této definice jednoznačně vyplývá, že nerozhoduje ani pracovní zařazení postiženého a ani místo a čas úrazu. Musíme si totiž uvědomit, že najdeme velké množství případů, kdy úraz na pracovišti a v pracovní době nebude pracovním úrazem (např. vaření si kávy pro vlastní potřebu) a naopak, kdy úraz mimo pracoviště a mimo pracovní dobu bude úrazem pracovním (např. nařízená návštěva pošty zaměstnavatelem po pracovní době).

2) Úraz si zaměstnanec zavinil sám a proto je to úraz nepracovní:

Opět hrubá chyba, tentokráte nejčastěji na straně zaměstnavatelů. Pokusím se situaci zjednodušit. Podle bodu 1) je rozhodující, zda se úraz stal při plnění pracovních úkolů nebo ne. To jestli si zaměstnanec přivodil pracovní úraz tím, že porušil nějaký jemu známý právní předpis, má vliv pak na výši jeho odškodnění.

Pro případnou odpovědnost za škodu vzniklou zaměstnancům při pracovních úrazech nebo nemocích z povolání (věcná škoda, bolestné, ztížení společenského uplatnění, účelně vynaložené náklady spojené s léčením, náhrada za ztrátu na výdělku) jsou zaměstnavatelé pojištěni.

Každý, kdo zaměstnává alespoň jednoho zaměstnance, musí odvádět příslušné pojišťovně pojistné pro případ škody vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.
Zaměstnavatelé jsou pojištěni buď u České pojišťovny, a.s. nebo u Kooperativy, pojišťovny, a.s. (U České pojišťovny, a. s. jsou pojištěni ti zaměstnavatelé, kteří s ní měli sjednáno toto pojištění k 31. prosinci 1992; takto pojištěni jsou i zaměstnavatelé, na které přejdou práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu při vzniku právního nástupce těchto zaměstnavatelů. U Kooperativy, pojišťovny, a. s. jsou pojištěni ostatní zaměstnavatelé.) Tato povinnost vyplývá přímo ze zákoníku práce. Na pojištění proto zaměstnavatelé neuzavírají smlouvu; rozhodnou skutečností pro vznik pojistného vztahu je vznik pracovně-právního vztahu. (Zákonné pojištění vzniká dnem vzniku prvního pracovněprávního vztahu u zaměstnavatele a trvá po dobu existence zaměstnavatele.)


Povinnost platit pojistné vzniká zaměstnavateli, zaměstnává-li alespoň jednoho zaměstnance. Tuto skutečnost je zaměstnavatel povinen bez zbytečného odkladu písemně oznámit organizační jednotce pojišťovny, v jejímž obvodu má zaměstnavatel sídlo (trvalé bydliště). Pojistné si vypočítává sám zaměstnavatel! (Základem pro výpočet pojistného je souhrn vyměřovacích základů pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za uplynulé kalendářní čtvrtletí všech zaměstnanců, které v tomto období zaměstnavatel zaměstnával. K výpočtu použije zaměstnavatel sazbu uvedenou v příloze k vyhlášce č. 125/1993 Sb., v platném znění, určenou pro příslušnou kategorii zaměstnavatele stanovenou podle převažující základní činnosti tvořící předmět podnikání zaměstnavatele. Pojistné za I. čtvrtletí každého kalendářního roku je splatné do 31. ledna, za II. čtvrtletí do 30. dubna, za III. čtvrtletí do 31. července a za IV. čtvrtletí do 31. října. (Vznikne-li zaměstnavateli, který v předcházejícím čtvrtletí nezaměstnával žádného zaměstnance, povinnost platit pojistné, zaplatí zaměstnavatel první pojistné zpětně, nejpozději do konce prvního měsíce následujícího čtvrtletí.) Nebylo-li pojistné zaplaceno řádně a včas, zvyšuje se o 10 % dlužné částky za každý započatý měsíc.


Zaměstnavatel pak má právo, aby za něho pojišťovna nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce (k tomu viz heslo: Bolestné a Odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání).
Pokud při zániku zaměstnavatele nepřejdou práva a povinnosti z pracovně-právního vztahu na jiného zaměstnavatele (k tomu viz heslo: Přechod práv a povinností z pracovně-právních vztahů), má poškozený (pozůstalý) právo přímo vůči pojišťovně, aby mu škodu nahradila v témže rozsahu, v jakém mu ji byl povinen nahradit sám pojištěný zaměstnavatel.